Tak se zase jednou Občanská demokratická aliance (ODA) - tahle kdysi vlivná vládní strana liberálně-konzervativního střihu - dostala do zpráv veřejnoprávního média. Stalo se tak v sobotu 1. prosince 2007 během hlavní zpravodajské relace České televize. Ovšem nic pozitivního, potažmo progresivního při ní občané včetně několika set zbývajících členů aliance neslyšelo. Celostátní konference (stranický sjezd) toho dne rozhodla, že ODA k poslednímu dni roku 2007 ukončí svoji činnost a nejen de facto, ale i de jure zanikne. A to po osmnácti letech. Šlo o jedno z dětí převratu. Její vznik byl datován ke dnům revolučního kvasu na samém konci „sametového“ roku. Jen pro zajímavost - 17. 12. 1989 došlo ještě ke dvěma dalším a ne nezajímavým událostem: během o poznání radikálnějšího kvasu v Rumunsku byl (bez soudu) odpraven transylvánský „rudý upír“ Nicolae Ceaucescu. A ve Spojených státech uvedli premiérový díl nekonečného TV-animáku Simpsonovi. Toť i ony „poutavé“ spolumilníky.
Není větších důvodů vyjmenovávat příčiny, proč k ukončení existence patrně nejstarší novodobé politické strany na území českých zemí došlo. Členstvo ODA, tedy alespoň nemnoho těch, kteří v alianci do dnešních dní zůstali, usoudilo - a historie mu dá patrně za pravdu, že dál jakoby fakticky existovat, ovšem prakticky nevyvíjet zásadní činnost, nevede vlastně nikam. Natožpak za reálným a jasným politickospolečenským cílem, jenž bude mít určitý dopad na dění v zemi.
V „rybníku“ napravo od středu Z toho lze vyvodit resumé obecně pozitivní. Od začátku devadesátých let u nás existuje snad tisíc a jeden subjekt, který tu málo, tu ještě méně „ovlivňuje“ nejen chod republiky a sotvakdy rozčeří - a mnohdy vpravdě stojaté - vody tuzemského politického a stranického života, ač jejich velkohubá rétorika hovoří často opačnou řečí. A to i v politickém „rybníku“ napravo od středu, kde se ODA celých osmnáct let pohybovala. Nemají totiž ani sílu, ani schopnost toto soustavně dokazovat.
Osobně jsem vstoupil do ODA coby součásti stále ještě fungující čtyřkoalice (pamatujete ještě?), lépe řečeno v čase nedlouho před jejím rozpadem. Tudíž ani s milionovými dluhy, vytvořenými někdejším vedením kolem voleb ’92, kdy jsem byl notabene teprve žákem základní školy, prakticky nemám nic společného, ačkoliv si samozřejmě uvědomuji jejich tíhu na bedrech dnes dohasínající aliance. Můj vstup do ODA tenkrát nemohl být z mého pohledu pochopitelně ani kalkulem (po celou dobu jsem patřil k řadovým členům několikrát kandidujícím v různých typech voleb), ačkoliv měla v tu dobu „čtyřkolka“ za sebou slušné preference i výsledky. Chod věcí příštích dnes už známe. Jak personální, tak ideologické averze a neshody, které k rozklížení vedly, zde už nerozdmychávejme. ODA se možná trochu natruc rozhodla čelit volebnímu klání jako jediná, snad i trochu osamělá strana, bez opravdové šance na úspěch, což se také ve výsledku stalo.
Vlastní politika, předvolební kampaně a vůbec chování kdysi přinášely tomuto uskupení hlasy mnohonásobně převyšující řady jejích členů, ačkoliv se o alianci často trochu s despektem říkalo, že se jako partaj vměstná do osobního výtahu. Možná, ale pozitivní výsledky tu byly. Tedy alespoň do první velké aféry. Tou se stala tzv. JUDrgate (viz neoprávněné užívání akademického titulu dlouholetým předsedou strany Janem Kalvodou). Pak už se jen spustil efekt sněhové koule (vnitrostranický boj, problémy s historií vlastního financování, vládní krize, odchod předních představitelů) a postupná marginalizace jedné stále ještě mladé strany mohla propuknout v plné míře. Tu dle mého názoru pořádně nakopla a do jisté míry i završila neúčast ODA v předčasných volbách v roce 1998. Od té doby se téměř jednu dekádu nic zásadního co se týče ODA nedělo. Je to vlastně takový střípek z mozaiky života stále ještě mladé, lépe řečeno mladické demokracie na území České republiky. Před nedávnem sice stejně jako aliance dosáhla plnoletosti, ale její postpubertální chování a třeba i „poruchy růstu“ nás budou ještě nějaký čas provázet. ODA podle všeho však už nikoliv.
Pro rozpuštění ODA měkké ano, pro zánik KSČM všemi deseti Epilog: Zajímavým a zároveň i symbolickým důvodem pro ukončení jedné stranické legendy (nebo aspoň legendičky) však snad mohlo být v blíže nespecifikované budoucnosti, a to samozřejmě rozhodnutím lidu, demokratické vystrnadění pohrobků totalitních fantasmagorií v režii současné KSČM. Samozřejmě pokud v některých z příštích voleb tahle stále extremistická a z dnešního hlediska už pravěká partaj nepřekročí práh nutný pro setrvání v nejvyšší politice. Jestli jsem byl při nedávné otázce o rozpuštění aliance pro „měkké“ ano, ve výše uvedeném případě bych už byl pro všemi deseti. Svědomí i spánek bych měl pak nejen já, ale i další sirotci-odisté, klidný. Čest památce ODA - už jen proto, jak se nakonec zachovala.
Pavel „P“ Král, stále ještě člen ODA (v době jejího vzniku jedenáctiletý žák základní školy)
