Soud s obžalovanými ze žhářského útoku vrcholí a státní zástupkyně navrhla výjimečné tresty.
Žhářský útok z Vítkova je nejsledovanější kauzou posledních let, je považován za precedentní či „vzorový“, protože se pachatele podařilo vypátrat a postavit před soud relativně rychle.
Bez ohledu na rozsudek či výši trestů, na které si ještě nějaký týden počkáme, bychom se neměli nechat tímto případem ukolébat.
Paličských útoků v téhle zemi bylo daleko víc, naštěstí ne s tak tragickými následky, a jejich pachatelé stále unikají. Přitom žhářství je zákeřné a zbabělé, a jestli někdo doufá v to, že dopadení a odsouzení v jednom případě odradí ty, kteří již byli „úspěšní“, aby si to zopakovali znovu, dost se přepočítal.
Zní to možná cynicky, ale bylo by daleko lepší, kdyby vítkovský případ byl úplně běžný, nikoli v míře následků, ale v účinnosti policie a justice. Kdyby se útočníkům většiny podobně provedených akcí vedlo stejně jako žhářům z Vítkova, žilo by se mnoha občanům této země klidněji.
Rozsudky, jakkoli exemplární, klima nezmění, tím méně zastraší rasisty či neonacisty. Bavíme-li se o represi, musíme doufat v to, že vítkovský případ byl začátkem příští rutiny. Jinak je případ exemplární především v tom, že i ten nejtupější rasista na vlastní oči vidí, jak nepředstavitelné a nenapravitelné utrpení může způsobit. Jakékoliv výmluvy už nebudou polehčujícími okolnostmi.
