Praha má nepochybně divadelní propadák roku. Vzhledem k ohlášeným premiérám nelze předpokládat, že by do konce toho letošního mohlo něco trumfnout Horáčkova a Hapkova Kudykama, který by spíš než do Státní opery patřil do O2 areny. Ale když oni to hoši chtěli mít se zlatými portály. Mnozí už se přou, co je horší – Landovo Tajemství Zlatého draka nebo Kudykam. Těžko říct, protože Dalibor Landa v roli Merkuria je rodný bratr Kudykama, jen ty bojové pohyby má „halt“ propracovanější.
A jelikož průšvihy takového kalibru nejsou na denním pořádku, zaslouží si ještě pár drobniček. Michal Horáček totiž ještě před započetím přípravy svého díla obesílal kritiky a nabízel jim, aby takzvaně „byli u toho“. Čili aby byli přítomni na castinzích, čtených zkouškách, generálce. A pochopitelně všechno věrně popsali a panu autorovi a spol. dělali reklamu zadarmo.
Další postřeh: co se to proboha při muzikálech uhnízdilo na českých jevištích? Už nestačí normální děkovačka, ale vytváří se jakási druhá odmocnina z představení. Diváci se zatknou, znemožní se jim odchod – zkuste si odejít z prostředku řady, když ostatní fascinovaně zírají, jaký nášup dostali. Následují květnaté proslovy, vychvalování od prvního sólisty až po uklízečku. Tak tohle si pan Horáček také nedal ujít a ještě přitlačil. Z celého maléru ale vyběhla jedna dobrá zpráva pro divadlo: dva renomovaní čeští divadelní režiséři po sobě odmítli autorovi kus secvičit a to údajně navzdory tučným honorářům. Nechť je to mementem pro ostatní, kteří si myslí, že si nadělají slávu nebo peníze a skočí po hlavě, kam neměli, A pak se diví. A že je dobrých herců, kteří takhle hazardují s pověstí, víc než dost ve všech angažmá.
