LONDÝN/PRAHA Na dnešek plánuje Bernard Becker zvláštní oslavu. Pozve několik přátel a vezme si na sebe modrou košili se žlutými proužky, která je neobvyklá hned ze dvou důvodů.
Tím prvním je fakt, že se nežehlí. Tím druhým a důležitějším je ale den a místo jejího nákupu: 23. července 1970 - tedy přesně před čtyřiceti lety - v tehdejší NDR. Právě tento den totiž Beckera pustili z vězení, do něhož se dostal kvůli nepříliš povedenému pokusu šířit pravdu o srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy na našem území.
Becker svůj příběh včera zveřejnil prostřednictvím britského deníku The Daily Telegraph - právě v Londýně ostatně již přes dvacet let žije. „Moje zkušenost s východoněmeckým vězeňským systémem započala v srpnu 1968 na nástupišti východoněmeckého metra,“ napsal Becker ve vzpomínkovém článku s příhodným názvem How I Survived an East German Prison (Jak jsem přežil východoněmecké vězení). Becker byl v době invaze na dovolené v Československu a na vlastní oči viděl valící se sovětské a další „spřátelené tanky“ - ostatně včetně východoněmeckých. Přehorlivý občan „Když jsme se přes Teplice vraceli zpět, vrazili nám čeští studenti do ruky hromádku narychlo vytištěných letáků a prosili nás, abychom lidem doma v NDR řekli opravdu o tom, co se stalo,“ popisuje příhodu, která ho později přivedla na dva roky do vězení. „Jak se ale ukázalo, podvratná činnost nám vůbec nešla. Podařilo se nám rozdat jen jeden leták, a hned nás chytili. Jeden přehorlivý občan, kterému jsme leták dali, nás okamžitě nahlásil policii,“ vzpomíná dále na stránkách zmíněného britského listu.
Na peronu berlínského metra se pak k němu přiblížila skupinka tajných policistů. „Utéct nebylo kam - žádný druhý východ tam nebyl. Vlak metra, který nás měl odvézt pryč, zastavili. Cestující přihlíželi, jak nás sebrali,“ popsal zatýkání.
Jedna z pracovnic metra se ho prý šeptem snažila přimět k útěku, už ale bylo pozdě. „Dodnes bych ji rád poznal,“ přeje si.
Asi o dva měsíce později byl odsouzen za „protistátní štvaní“ na 28 měsíců do vězení se zvýšenou ostrahou. Většinu trestu si odpykal v káznici přezdívané „skleněná rakev“ západně od Berlína. Pak byl ale převezen do věznice provozované přímo tajnou službou Stasi, kde byli vězni často připravováni - například lépe živeni - na propuštění do Západního Německa výměnou za finanční injekce. Beckera tento osud nepotkal, přesto byl alespoň propuštěn o pár měsíců dřív. „Možná v tom hrály roli peníze putující mezi Západem a Východem a mé jméno se ocitlo na správném seznamu. Možná to bylo kvůli tomu, že se o můj případ zajímala i Amnesty (International),“ spekuluje.
Onoho 23. července 1970 jej nakonec pustili a vrátili mu i věci, které měl při zatčení: mimo jiné účtenku za kempování v Československu a pár drobných korun...
***
Z NDR NA ZÁPAD
* Bernard Becker se do vězení dostal, když mu bylo 21 let. Šest let po propuštění (v roce 1976) mohl vycestovat do Západního Berlína, v roce 1987 se pak přestěhoval do Londýna.
