Kosmický puberťák zaslzel

Z dob přednášek marxismuleninismu mi uvízla poučka o přeměně kvantity v kvalitu. Jistým jejím potvrzením je písnička Broken Heart od britských Spiritualized z roku 1997, v níž jsou atributy cajdáku obsaženy v míře tak veliké, až se z ní stává jakýsi „nadcajdák“, všechny ty složky, které by v uměřenějším množství daly dohromady něco fádního a zapomenutelného, jsou přepálené tak moc, až ztratí odér laciného sentimentu a zůstane jenom krása. Tempo ještě pomalejší, instrumentace ještě melancholičtější a sladší, hlas ještě ztracenější a tiše tklivý - jako kdyby J Spaceman byl sotva schopen otevřít pusu. Jednoduchý text popisuje stav, kdy člověk se zlomeným srdcem, nemá čas smutek pořádně prožít a pod maskou úsměvu pláče. Zní to strašně pubertálně, autor se přitom nemůže vymlouvat na věk. Stejně tak je v té písničce ale možné vidět projev odvahy, lhostejnosti k tomu, že by se někdo mohl té skladbě vysmát. Touhy vznést se někam hodně nahoru a zároveň sestoupit k tomu ubrečenému klukovi někde uvnitř a nechat ho, ať se naplno projeví.