Bulvární tisk i ten, který je v bulváru přinejmenším jednou nohou, se čas od času zabývá Václavem Klausem také v jiných „kauzálních svazcích“, než je jeho „narcismus“, údajná záliba v tunelování spojená s proklamovanou neznalostí špinavých peněz, nezdravení u svatostánku EU a zpochybňování pravdy zjevené na ekologickém Sinaji a zvané oteplování planety způsobené hanebnou bytostí zvanou člověk. To nestačí, a občas je proto třeba přitvrdit.
A tak se objevují i zprávy, že „ten Klaus“ byl objektivy nebo kamerami přistižen, jak ráno odchází z hotelu v doprovodu půvabné mladé dívky, většinou letušky. Bylo tomu tak prý minimálně už ve dvou případech. Je to všechno pravda, nebo jde jen o snahu vytvořit hlavě státu pověst muže, který právě coby muž ještě ani zdaleka není vyhaslý případ?
Poslední prezidentův zálet však nečekaně dostal novou dimenzi.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Při druhé prezidentské volbě se Václav Klaus veřejně přihlásil ke křesťanským hodnotám coby základu naší euroatlantické civilizace. Byl pochopitelně okamžitě podezírán z účelového jednání, které mu mělo získat hlasy lidovců. Jistě, člověk nemusí být křesťan, jenž „ví komu uvěřil“, aby zmíněné hodnoty reflektoval a ctil.
Jako přímo ideální příklad může v tomto ohledu sloužit francouzský myslitel Raymond Aron, který nebyl věřícím židem ani křesťanem. Otázka, jsou-li tyto hodnoty vykazatelné a platí-li pouze v metafyzickém souřadnicovém systému filozofie stvoření, nebo jde-li je volně přenášet také do jiných myšlenkových systémů, či je dokonce cestou generalizace povýšit nad všechny myslitelné systémy, nemůže být předmětem tohoto článku.
Nyní byl Václav Klaus bulvárním myšlením jako by nachytán na hruškách coby pokrytec. Podívejte, on vyznává křesťanské hodnoty, a přitom je nevěrný své ženě! Hlásá vodu, pije víno. Nechci nic bagatelizovat, neboť bych to jako člověk, který součást jha zákona zvanou manželství sám neunesl, to mohl od našich posledních spravedlivých pěkně schytat. Není-li Václav Klaus křesťan, ale je podobně jako Aron agnostik, znamená to, že mu stačí z bezpečného povzdálí křesťanské hodnoty ctít a že si alespoň tu a tam může dělat, co se mu zlíbí?
Háček je v tom, že Václav Klaus je navíc i českým prezidentem a s tímto úřadem je stále spojována určitá úcta k tradicím, návaznosti, přirozené harmonii, již právě prezident lidem ztělesňuje. Když jsem kdysi dávno před maminkou prohlásil, že Masaryk „byl na ženské“ a že minimálně s jednou tajně žil, dva dny na mne nemluvila a pak úsečně pravila: Abys věděl, pan prezident Masaryk zůstal své ženě věrný!
Noblesa zavazující člověka v úřadě je mocná čarodějka i v očích těch, kdo ho sledují jako příklad a vzor. Když byl před nějakými třiceti lety skandalizován v normalizačním tisku Ludvík Vaculík fotografiemi z jeho intimního života, tak jsem si zprvu myslel, že je na něj vyrobila StB. Ludvík Vaculík však tehdy nebyl prezidentem, pouze morální autoritou. A přiznám se, že nezávisle na bolševikovi a fízlovských zhovadilostech mi to celé k němu nějak nesedělo. Ale ať už byl prezident nevěrný své ženě, nebo šlo jen o reklamní trik či bulvární zlovolnost, nijak krutě se proti principům, na nichž je založena naše civilizace, neprovinil.
My věřící se, pomineme-li víru, od nevěřících nelišíme tím, že nehřešíme, ale někdy snad také i vědomím nedostatečnosti, dlužnosti. Ale musí být toto vědomí nutně upíráno těm, kdo nejsou explicitně křesťany? Hovoří-li někdy Václav Klaus o pokoře, myslím, že mu rozumím. Jsou tu závažnější věci Horší než případná prezidentova nevěra, o níž dost pochybuji, je však něco jiného. V povědomí lidí převládá stále víc permisivní morálka: co není výslovně zakázáno zákony této země, je povoleno. Byly doby, kdy cizoložství bylo trestáno zákonem. Dnes už není, takže na ně -stejně jako na řadu jiných „požitků“ - máme dokonce mít právo. Co lidé dříve skrývali jako projev své slabosti, jako by dnes mělo být vystavováno na odiv. Někteří hypermoralisté chtěli v prvních dobách církve z evangelia vyhodit zaznamenané Kristovo setkání s cizoložnou ženou. Důvod je jasný: nemohli se smířit s tím, že by něco takového mělo někomu tak lehce projít.
Dnešní cizoložníci jsou ovšem dál. Nečekají, až se jich někdo ujme, ale sami pokřikují: Hoď první kamenem, kdo jsi bez viny. Případně řeknou: Byl jsem jen v nevhodnou dobu na nevhodném místě. A co jako má být? Ale ani kněžská knížata na tom u nás nejsou nejlépe. Ne že by pohoršovala katolický lid „skandály“ s letuškami. Český primas měl před časem v souvislosti se současným premiérem příležitost ocenit, že se on ani jeho nová životní partnerka nezachovali tak, jak by se bohužel nejspíš zachovala větší část naší populace. Člověku, který vzešel z jejich poznání v biblickém smyslu, nezmařili život na základě argumentů typu: ve svém postavení si to nemůžeme dovolit atd. Místo toho si neodpustil právě ono pověstné hození kamenem. To jsou pro mne závažnější věci než mediální kolovrátek: prezident, letuška, hotel, jak se to rýmuje...
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| JOSEF MLEJNEK kritik, překladatel a spisovatel
