Pokud platí, že filmové adaptace jsou - byť často špatnou - reklamou na knihu a jejího autora, pak vešel John Updike nejvíce do všeobecného povědomí díky snímku Čarodějky z Eastwicku. Film George Millera, v němž si zahrál Jack Nicholson společně s Cher, Susan Sarandonovou a Michelle Pfeifferovou, zpracovává příběh stejnojmenného románu z roku 1984, pocházejícího z pera v úterý zesnulého amerického spisovatele Johna Updikea (1932-2009).
Jeho poslední, vloni vydanou knihou je pokračování tohoto příběhu s názvem Vdovy z Eastwicku. Český překlad se letos chystá vydat nakladatelství Paseka. Nakladatelská anotace o románu praví: „Jane, Sukie a Alexandra se po více než třiceti letech znovu vracejí na scénu svých rejdů. Poté co se osud každé z nich ubíral v novém manželském svazku svou cestou, přijdou Sukie a Jane s myšlenkou nového setkání na místě někdejších nezapomenutelných zážitků s ďábelským pokušitelem Darrylem Van Hornem.“ Cesta životem s Králíkem po boku Nejde o jediný návrat autora k příběhům svých postav. A John Updike také nebyl jediným prozaikem vytvářejícím takovéto „ságy“ - kupříkladu Joseph Heller se v románu Zavíráme také po dlouhých letech vrátil k Yossarianovi ze slavné Hlavy XXII, další americký prozaik Philip Roth nedávno zakončil románovou sérii o Nathanu Zuckermanovi. To, zda tak autoři činí proto, že si „děti“ své „stvořitele“ samy znovu přitáhnou, či proto, že chtějí navázat na úspěch předchozí knihy, je otázka neustále otevřená. Nicméně už samotný „běh na dlouhou trať“ je v kontextu současné literatury hoden pozoru.
V literárním světě John Updike nejvíce proslul právě sérií románů o Harrym Angstromovi, obsahující romány Králíku, utíkej (1960), Králík se vrací (1971), Králík je bohatý (1981), Králík odpočívá (1990) a také kratší prózu Králík vzpomíná (2001). V českém překladu však dosud vyšly jen první tři texty, a to navzdory tomu, že čeští překladatelé a nakladatelé jsou už více než čtyři desítky let k dílu amerického spisovatele poměrně vstřícní.
Již za minulého režimu zde byly publikovány povídkové výbory Holubí pírka (1965) a Milenci a manželé (1985), svazek poezie Domácí biograf (1988), romány Kentaur (1967), O farmě (1970) či Chceš si mě vzít? (1983).
Po sametové revoluci knihy Johna Updikea česky vycházet nepřestávaly, nicméně autor zde zaznamenal určitý ústup ze slávy. Svou roli v tom sehrál obecný úpadek masového zájmu o kvalitní beletrii a paradoxně i zaměření nakladatelů a čtenářů na západní literatury, zejména na díla psaná anglicky -ovšem na poněkud nonkonformnější a experimentálnější, než byly texty Johna Updikea.
V recenzi románu Králík se vrací v Orientaci LN anglista Ladislav Nagy k úpadku zájmu o Johna Updikea po roce 1989 podotkl: „Předně v osmdesátých letech nabízel českému čtenáři pohled do světa, který byl neskutečně vzdálený. Jeho romány, zachycující každodenní život Ameriky, byly v podstatě exotické, neboť líčily život, který se tolik odlišoval od toho našeho.
Tato odlišnost, ukazuje se dnes, byla však jen zdánlivá a to, co se kdysi jevilo jako nesrovnatelně jiné, se najednou ukazuje v mnoha ohledech až nepohodlně stejné.“
Přesto zde v 90. letech vyšly jak zmíněné Čarodějky z Eastwicku, tak román Dvojice či kniha Gertruda a Claudius, navazující na Shakespearova Hamleta. Nověji pak byl také publikován román Vesnice, potvrzující Johna Updikea v pozici „kronikáře předměstských nevěr“.
Románem Terorista (2006) se pak prozaik postavil do řady amerických prozaiků, kteří reagovali na události 11. září 2001: „Všude kolem nich, po Osmé avenue až na Broadway, velkoměsto kypí lidmi, někteří jsou elegantní, mnozí ošuntělí, pár je jich krásných, většinou ale do toho mají daleko, a vysoko se tyčící budovy je všechny degradují do hmyzích rozměrů, přesto však se hemží jeden každý jako zaživa napíchnutý na špendlíku v úsilí o vlastní úspěch, vlastní záchranu.“ Matka seděla za stolem Taktéž matka Johna Updikea byla spisovatelkou. Vzpomínal, že první, co mu uvízlo v paměti, je moment, kdy matka seděla za stolem. Sám po studiích na Harvardu působil v druhé polovině 50. let jako redaktor magazínu The New Yorker. Tehdy také začal publikovat poezii, povídky i romány.
Výčet jeho titulů je velmi dlouhý, obsahuje i deset esejistických knih. Na svém kontě má rovněž drama Buchanan Dying. O jeho „úspěchu“ vypovídá autorův pozdější komentář: „Počínaje Twainem přes Jamese a Faulknera až po Bellowa jsou dramatické pokusy romanopisců tristní.“
Na 2. června je ohlášeno vydání nové knihy My Father's Tears and Other Stories. Uvidíme, jak bude překládání díla amerického autora pokračovat v dalších letech. A také který překladatel se jej ujme. Kdo přibude do řady Igor Hájek, Pavel Šrut, Jan Jirák, Bohuslav Šnajder, Luba a Rudolf Pellarovi, Jiří Hanuš, Antonín Přidal, Miroslav Jindra, Josef Schwarz, Libuše Vokrová, Eva Kondrysová? Ano, překladatelů Johna Updikea už bylo tolik, že by nebylo divu, kdyby zde některý zůstal opomenut.
O autorovi| Ondřej Horák, redaktor LN
