Jako poslední jídlo bych si přál měkoučký chléb s dotmava vypečenou a křupavou, na povrchu lesklou kůrkou, který bych si namazal opravdovým žlutým domácím máslem. Nebo bych si dal nasucho pečený bramborák omaštěný máslem nebo vypečeným kachním sádlem, jak jej dělal tatínek. Jsou to obyčejné, ale opravdové a dnes už vzácné chutě. Dobré jídlo je požitkem smyslů, ale také emocí a vzpomínek. Mně ta jídla připomínají dětství a krásný vztah k dobrému jídlu, kterému mě rodiče naučili. Strašně moc jim za to děkuji.
Jdu si pro chleba. K Vietnamcům pro Cvrčovický.
Nemá konkurenci.
Tomáš Karpíšek restauratér a zakladatel restaurací Ambiente
