KUVAJT „Je to vítězství pro kuvajtské ženy a kuvajtskou demokracii. Je to významný krok kupředu,“ prohlásila krátce po volebním klání jedna ze čtyř žen, které poprvé v historii usednou v kuvajtském parlamentu.
V sobotních předčasných volbách se do padesátičlenného Národního shromáždění hlásilo celkem 16 kandidátek. Čtyři z nich nakonec zvítězily.
Mezi nimi je například Masúma Mubaraková, první žena, která v Kuvajtu usedla na ministerské křeslo. Stalo se tak v roce 2005, kdy kuvajtské ženy konečně získaly volební právo. Další vítězkou je ekonomka Rula Daštiová, která se prosazuje v boji za práva žen. Také díky tomu ji list Financial Times loni označil za jednu z 20 nejvýznamnějších Arabek světa.
Zbývající dvě budoucí poslankyně učí na Kuvajtské univerzitě. Všechny čtyři si přivezly doktorát ze Spojených států, což je pro obyvatele oblasti Perského zálivu zárukou vysoké úrovně vzdělání.
Parlamentní volby, které o víkendu proběhly v Kuvajtu, jsou již třetí za poslední tři roky a podle agenturních zpráv od nich lidé očekávali především nastolení politické stability. „Muži už nemají naši důvěru“ Právě touha po změně pravděpodobně vedla některé voliče k tomu, aby zkusili dát svůj hlas ženám. „Muži už nemají naši důvěru, Máme už dost krize,“ citovala BBC jednoho z voličů, který podle svých slov v sobotu hlasoval výhradně pro ženské kandidátky.
Předchozí parlament v březnu svrhnul kuvajtský emír šajch Sabah Ahmad Džábir Sabah poté, co poslanci chtěli vyslýchat jeho synovce zastávajícího funkci premiéra kvůli podezření z korupce. Parlament zároveň vedl spory s vládou ohledně ekonomických reforem, které chtěl emír prosadit. Výsledky voleb kromě vítězství žen přinesly ještě jeden zajímavý aspekt – významné oslabení muslimských fundamentalistů. Ti získali z původních 24 pouze 16 parlamentních křesel. Analytikové přesto neočekávají, že by po volbách došlo k výraznému zlepšení politické situace, protože byly do parlamentu zvoleny víceméně stejné tváře.
Kuvajt má volený parlament od roku 1963. Dva roky předtím získal nezávislost na Velké Británii. Ženy získaly pasivní i aktivní volební právo po dlouhých peripetiích v roce 2005, ale ve volbách v letech 2006 a 2008 se jim nepodařilo získat v parlamentu ani jeden mandát. Pouze Masúma Mubaraková se v témže roce stala ministryní plánování. V dalších letech vystřídala ještě resorty dopravy a zdravotnictví. Mnohé islámské země považují volební právo žen nebo jejich účast na politice za hrubé provinění proti pravidlům islámu. Ženy mohly jít poprvé volit v Kataru a to v roce 1999. O čtyři roky později zde již měli první ministryni. Od roku 2002 získaly plné volební právo muži i ženy v Bahrajnu, v roce 2003 ho následoval Omán a tři roky na to Spojené arabské emiráty. Oproti tomu v Saudské Arábii ženy k volbám doposud nesmějí.
Na světě patří v oblasti volebního práva pro ženy mezi první průkopníky Nový Zéland, Austrálie a Finsko.
***
Volební právo a ženy * První intenzivnější snahy o volební právo žen se začaly objevovat na přelomu 19. a 20. století. * Jedním z prvních průkopníků byl Nový Zéland v roce 1893, v době kolonizace Velkou Británií. V Evropě šly poprvé ženy volit ve Finsku v roce 1906. V Československu ženy poprvé volily v roce 1920. *K evropským „opozdilcům“ v tomto směru patří Švýcarko, kde ženy volí až od roku 1971 a Lichtenštejnsko, které k volebnímu právu žen dospělo až v roce 1984. * Ze zemí Perského zálivu byl v roce 1999 první Katar.
