Prý jste měli na film docela dost peněz, jak jste si to užívali - zeptala se moderátorka českotelevizního Dobrého rána režiséra Bohdana Slámy, aniž by tušila, že tím šlape do několika vosích hnízd zároveň. Představa, že si režisér „užívá“ natáčení, je skutečně z říše snů. A úvaha, že si ho „užívá“ díky rozpočtu vyššímu než obvykle, patří do snu šílencova.
Fakt je, že Slámův film Venkovský učitel (v kinech ho uvidíme od příštího týdne) vznikl s rozpočtem na naše poměry nadstandardním: něco přes dva miliony eur. Možná se slušelo zeptat, jak se tak solidní peníze podařilo producentům sehnat. To by se pak diváci České televize - spolu s moderátorkou - dozvěděli, že z domácích zdrojů plynula do rozpočtu filmu jen polovina peněz, tu druhou sehnali producenti v zahraničí od německých a francouzských partnerů.
Toho by se ovšem nedosáhlo, kdyby Slámovy předchozí filmy Divoké včely a Štěstí neměly úspěch v zahraničí a nevozily ceny z festivalů. Kariéra Bohdana Slámy kopíruje ten ojedinělý ideální případ, kdy se úspěch zúročí tím nejsmysluplnějším způsobem: režisér může dál točit, protože se díky úspěchu jeho filmů snáze shánějí peníze. Zní to logicky, ale rozhodně to tak vždycky neplatí, dokonce to platí spíš výjimečně. Své o tom ví třeba Alice Nellis, její filmy také mají úspěch u kritiky, dostávají České lvy a vozí ceny ze zahraničních festivalů, nicméně jejich financování je kupodivu stále obtížné - přestože nejsou extrémně drahé.
Kvalita se prostě vždycky nevodí za ruku s úspěchem, což dokazuje spousta „úspěšných“ nýmandů, kteří točí filmy, jako by se nechumelilo. Jenže ona velkorysost sponzorů, kteří ve filmu vidí jen reklamu na svůj kečup nebo armatury, také není nekonečná.
O autorovi| Darina Křivánková, redaktorka LN
