Věci, které jsem před pěti lety prorokoval, se plní. Konkrétně například krize automobilového průmyslu. Už tehdy jsem se obával, že jednobarevnost strojírenského průmyslu se nám vymstí.
Při práci v produkční agentuře jsem nadcházející krizi pocítil mnohem dřív, než se o ní začalo mluvit. Recese se začala projevovat tak, že firmy omezovaly náklady na vlastní propagaci či na školení. Ty „chlebíčky“ na autech už prostě nebyly tak velké. Rozpočty na reklamu se začaly krátit, dal se vycítit jistý neklid.
Na mém příjmu se to zatím neprojevilo. Mám spíš časovou krizi, protože pracuji na tři směny a pro produkční agenturu musím shánět novou klientelu.
Období pohodlí skončilo, i když si kdekdo myslel, že bude jednou provždy. Skončilo také období ekonomického optimismu.
Brzy mi doběhne leasing, ještě před časem bych si hned vzal nové auto. Teď raději počkám. Může za to ekonomická nejistota, nevím, co bude. Když firmy nebudou mít na reklamu, můžeme naši agenturu zrušit. Také příjmy rádia jsou závislé na reklamě.
Nevím, co bude s průmyslem. Nevím, jaký bude stav našeho regionu. Tím pádem ani nevím, jak to bude vypadat s mým příjmem, zda i v příštích letech bude takový jako teď. Proto se nechci zavazovat k nějakým dlouhodobým splátkám. Leasing ani hypotéku si teď brát nebudu, raději počkám.
***
Luboš Dvořák (44), programový ředitel rádia, majitel produkční firmy
