ÚHEL POHLEDU
O způsobu rozdělování dotací na kulturu v hlavním městě Praze se vedou spory léta. Pražští zastupitelé totiž rozdělovali peníze podle svého laického vkusu či možná i jiných pohnutek.
Až vloni po hlasité kritice Pavel Bém ještě jako radní pro kulturu vpustil do výběrové komise několik „odborníků“ na návrh Iniciativy pro kulturu coby sdružení pražských kulturních institucí, jehož vznik sám inicioval, aby měl konkrétního partnera pro jednání - tedy zřídil jednotnou kulturní frontu, kdo se nepřidal, má smůlu.
Systému však nadále chybí průhledné oddělení odborného a politického posouzení grantových žádostí, jasná a kontrolovatelná pravidla rozhodování a tedy možné volání k zodpovědnosti všech, kteří se rozhodování účastní.
Na přidělení dotací sice zákonný nárok není, na spravedlivé rovné posouzení žádostí však ano!
Pokračování na straně 8
Dokončení ze strany 1
V televizních Událostech, komentářích 30. srpna mne šokovalo, jak zástupci oněch do grantové komise přizvaných odborníků Marta Smolíková a Vladimír Just odmítli osobní odpovědnost za současnou situaci, jsou přece jen v roli poradců!
Přitom Vladimír Just chce, aby o přidělení grantů rozhodovali jen prý nezávislí znalci! Ano, je to jeden z nejrozšířenějších způsobů grantového rozhodování, pokud počet hlasujících odborníků, mimochodem vždy závislých přinejmenším na svém přesvědčení, umožňuje dospět ke statisticky kvalifikovanému rozhodnutí. V magistrátní komisi oblast divadla zastupovali jen Just s Ninou Vangeli a převažující neodborníci dali na jejich názor. Dva arbitři tedy mohli prosadit své, například odstřelit a tím takřka zlikvidovat několik kvalitních hudebních projektů. Bez sebemenší odpovědnosti palec nahoru, palec dolů, to obhajuje Vladimír Just, který nepoznal, že slouží principu jen jinak nemravnému, než byl ten předchozí.
Upozorňoval jsem na workshopech organizovaných magistrátem ke grantovému systému na neudržitelnost takového způsobu rozhodování, připomínal dříve pro magistrát zpracované obsáhlé návrhy zásad grantového řízení, o nichž nově zvolení zastupitelé vůbec nevědí a stále znovu vymýšlejí trakař, zdůrazňoval jsem potřebu přesně vymezit kritéria posuzování žádostí, doporučoval nechat systém zpracovat odborně na klíč, nikoli lepit ho z disparátních nápadů účastníků těch schůzek, notabene potenciálních žadatelů. A především jsem varoval před kroky, které by destabilizovaly už tak nestandardní pražský divadelní trh, na což si, podle mne zcela právem, Petr Kratochvíl stěžuje u evropských institucí.
Magistrát přiděluje značný objem dotací ještě formou tzv. spolupořadatelství, o těchto žádostech rozhoduje kulturní výbor magistrátu už zcela bez pravidel. Navíc jejich způsob jednání připomíná hodně pokleslou reality show, koho takové pořady baví, neměl by jejich veřejná zasedání minout! Že mohou kulturní „trh“ destabilizovat ještě víc nežli v grantech, je zřejmé.
Radní pro kulturu Milan Richter se zřejmě zhlédl v přidělování dotací na základě nějakého jednoduchého, jen ekonomického vzorečku, s jedním takovým přišel v té burze nápadů Tomáš Töpfer. Richter hovoří o dotaci na vstupenku, jenže tím staronově (tato možnost se zvažuje léta) určuje pouze cíl dotací, problém s rozhodnutím, komu ano a komu ne, zůstává! Nebo snad magistrát přidělí dotaci každému, kdo si založí divadlo? Už teď je přece Praha divadelně předimenzovaná a všichni natahují ruku o podporu. Jestliže kvalita prý vůbec nerozhoduje, bude se přispívat na šantány a varieté? Proč třeba radnice zakoupila a mezi důchodce hodlá rozdat vstupenky na komerční pořad o Mozartovi na Bertramce? Těžko mohli Petru Kratochvílovi dát lepší důkaz o porušování pravidel podnikání. Na tak jednoduchá řešení, která v právní tísni radního Richtera zřejmě okouzlila, jsou kulturní a umělecké projevy příliš různé, a proto jejich „tržní“ prostředí (ekonomické i umělecké) příliš komplikované. Bez jemnějšího rozlišení, s odpuštěním kategorizace subjektů a jejich činnosti, se prostě nelze obejít.
Jsem rád, že Petr Kratochvíl žaloby k mezinárodní arbitráži podal, jakkoli to je možná nejbolestivější způsob léčby pražského grantového vředu a potrestaní budou nikoli ti nezodpovědní zodpovědní, ale umělci i daňoví poplatníci! „Podloudný systém, kde se udílí kamarádům, zůstane, zatímco ten průhledný byl zastaven,“ reagoval v Lidových novinách 30. srpna Vladimír Just na rozhodnutí radnice pozastavit část grantového řízení. Nikoli, podloudné jsou zatím všechny způsoby, jimiž pražský magistrát přiděluje nemalé peníze na kulturu.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
***
Varoval jsem před kroky, které by destabilizovaly už tak nestandardní pražský divadelní trh, na což si, podle mne zcela právem, Petr Kratochvíl stěžuje u evropských institucí
O autorovi| Josef Herman, teatrolog a muzikolog
