Zajímavá výměna názorů na zahraniční působení české armády se včera odehrála ve sněmovně. Známý sociálnědemokratický ranař Jaroslav Foldyna nejdřív z vojáků sloužících v Afghánistánu udělal div ne neonacisty, aby je vzápětí postavil do nelichotivého kontrastu k legionářům i letcům z bitvy o Británii, tedy lidem, o jejichž heroismu se nepochybuje. Neuvěřitelné, nehorázné a sprosté, reagoval vzápětí premiér Petr Nečas.
Vyrábět z aféry dvou vojáků, kteří na přilbě nosili nacistické symboly, důkaz o nahnědlosti celého kontingentu, je od Foldyny nešikovné. S tímto způsobem uvažování by snadno došel k závěru, že československé legie byly latentním hnízdem českého fašismu, protože v nich na sebe poprvé upozornil mladičký Radola Gajda.
Foldyna ale polemizuje s něčím podstatnějším, totiž s celkovým důrazem armády na zahraniční mise. Tyto pochybnosti sdílí v jeho straně víc lidí a pochopení by zřejmě našel také například u prezidenta. Teoreticky by šlo diskutovat o tom, co má být hlavní náplní profesionálního vojska, jestli jezdit po zahraničních bojištích, nebo se ježit v kasárnách doma a naplňovat tím jeden ze znaků státní suverenity. Jenže taková diskuse není v České republice na místě. Z 20 tisíc profesionálních vojáků je na misích necelých 900. Jen těchto pět procent tedy dnes dělá to, kvůli čemu si je stát najal, vycvičil a vydržuje. Od Nečase bylo proto zcela namístě se za ně, byť i vzrušeně, postavit.
Afghánská válka, která má podle Foldyny „podivný cíl“, vznikla jako společná operace NATO. Členství v NATO je součástí volebního programu, pod nímž Jaroslav Foldyna pronikl do sněmovny. Pokud k němu měl výhrady, mohl se zasadit o jeho změnu, nebo – heroicky a staromódně – odstoupit z kandidátky.
