V říjnu roku 1991 házeli na Václava Havla, československého prezidenta, v Bratislavě vajíčka. Včera mu slovenská metropole udělila dvacet let po „něžné revoluci“ čestné občanství.
BRATISLAVA/PRAHA Byl to první okamžik, kdy si mnoho lidí uvědomilo, že se společný stát může rozpadnout. Prezident Václav Havel, v české části federace tehdy téměř všeobecně milovaný a obdivovaný, čelil v Bratislavě na demonstraci slovenských nacionalistů urážkám a spršce vajec. Jak připomněla včera ČTK, ani jedno z nich nakonec Havla nezasáhlo. Vejcem potrefeným byl ale naopak pozdější spoluautor rozdělení federace, ministr financí Václav Klaus.
Po dvaceti letech to však byla právě Bratislava, která se u příležitosti dvacátého výročí revoluce, jíž se na Slovensku říká „něžná“ rozhodla udělit Václavu Havlovi čestné občanství. Což je velice významná pocta i proto, že slovenská metropole udělovala včera čestné občanství poprvé po deseti letech.
Havel si nepříjemnost s vejci samozřejmě dodnes pamatuje, ale přistupuje k ní s nadhledem a řekl, že neměl Bratislavě co odpouštět. „Nenesl jsem to tehdy nijak zle, nebylo co odpouštět,“ prohlásil k tehdejšímu házení vajec včera český a federální exprezident. „I to patří svým způsobem ke svobodným poměrům. Lepší jsou ostatně vajíčka než kameny,“ dodal Havel. Havla ocenila právě Bratislava i proto, že její magistrát ovládá a primátora Andreje Ďurkovského nominovala Slovenská demokratická a křesťanská unie bývalého premiéra Mikuláše Dzurindy. Zatímco u dnešní slovenské opozice se totiž Havel těší značné úctě, současná slovenská vláda pro něj nemá dobrého slova.
Naposledy velice ostře Havla v předvečer oslav napadl premiér Robert Fico, který ho ve svém vystoupení v Dubnici nad Váhem označil za hrobaře slovenského strojírenství, v čele se zbrojním průmyslem. „Paralýza slovenského hospodářství a především jeho pýchy – strojírenství, včetně dubnického – nastala v důsledku volnoa svobodomyšlenkářské Havlovské kvazihumanistické přeorientace slovenské ekonomiky z prosperujícího strojírenství na konverzní tápání,“ prohlásil Fico v dubnické zbrojovce a dočkal se nadšeného potlesku.
Podobně několik dní předtím napadl Fico Havla za jeho amnestii vězňů, kterou vyhlásil v roce 1990 krátce po nástupu do prezidentského úřadu. Současně zpochybnil roli disidentů v čele s Havlem v listopadových událostech roku 1989. „Nemůžeme si myslet, že se setkala skupinka lidí a změnila dějiny,“ řekl Fico v televizním pořadu.
„Pro Čechy je hrdinou listopadu 1989 Václav Havel, pro Slováky Alexander Dubček,“ uvedl také na středečním shromáždění k dvacátému výročí revoluce Ficův předseda parlamentu Dušan Paška. Lídr pražského jara, bývalý šéf komunistické strany Dubček, byl v prosinci Havlovým soupeřem na post prezidenta. Místo toho se stal „jen“ předsedou Federálního shromáždění.
Na straně odpůrců Mečiara Ještě tvrdší odpůrce má Havel v dalších dvou stranických šéfech Ficových koaličních stran. Vladimír Mečiar a Ján Slota se s Havlem střetli už na počátku 90. let, kdy se snažil omezit jejich vliv, a hlavně po volbách v létě roku 1992. Tehdy chtěl Havel zabránit vytvoření samostatného Slovenska a rozpadu federace, na němž se dohodli Václav Klaus a Vladimír Mečiar.
Havel působil Mečiarovi a Slotovi potíže i během jejich společné poloautoritativní vlády v letech 1994–1998, kdy otevřeně, na rozdíl od tehdejší české vlády, podporoval jejich protivníka, prezidenta Michala Kováče. Po pádu „mečiarismu“, kdy se dostala k moci široká „demokratická“ koalice, Havel silou své mezinárodní autority pomáhal Slovensku v dohánění jeho ztráty v integraci do NATO a Evropské unie.
