* LN Mnohé soukromé vysoké školy nabírají všechny zájemce o studium. Jak to chápat?
Dává to menší šanci vybrat si talentované studenty. A mnoho zájemců se tam hlásí, protože si nevěří. Někteří ale třeba další rok přejdou na veřejnou vysokou. Soukromé školy totiž nenabízejí nic, co by už neměly další univerzity. Víceméně to jen reprodukují.
* LN Podobně vysokou úspěšnost mají i zájemci o technické obory.
Ty ale školy velmi často po prvních ročnících vyhází.
* LN Jak vnímáte dnešní situaci, kdy má každé větší město vysokou školu?
Velmi špatně. Hlavně ale jako neadekvátní chápu vysoké procento vysokoškoláků v populaci a nejasnou strukturu bakalářského studia. Špatná je i představa, že všichni musí mít magisterský titul. Pracujeme s problematickou legislativou, která velmi usnadňuje vznik soukromých škol. Při zamítnutí může její zřizovatel podat žádost opakovaně, nemáme vlastně nástroje, jak jejich bujení zabránit. Zažila jsem i žádosti, které byly podány desetkrát. Vyřešit by to měla nová legislativa, kterou připravujeme.
* LN Stoupající počet vysokoškoláků v Česku je tedy špatný trend?
Jejich rostoucí číslo neodpovídá ani potřebám, ani možné kvalitě výuky, ani počtu kantorů, kteří mohou vyučovat na vysoké škole.
* LN Soukromých vysokých škol je kolem padesáti...
Je to obrovské množství, ale skutečnost je ještě horší. Mnohé vysoké školy mají pobočky, o nichž zákon nemluví. Jejich kontroly nedopadají dobře. Úroveň se tu mnohdy podobá střední, či dokonce základní škole. Lidi si tu totiž pletou vysokou školu se vzdělávací agenturou. V momentě, kdy na pobočkách neprobíhá studium tak, jak je akreditováno na centrále, omezíme ten obor na celé škole. Ve škole musí být vyučující na plný úvazek, a ne že jsou na pěti ústavech najednou. Tohle může dělat jen agentura, ale ne vysoká škola.
