Jak napsaly Hospodářské noviny, město je proto blízko další žalobě, kterou chtějí podat nespokojení obyvatelé.
Ti jsou zoufalí z toho, že denně po magistrále projíždí 80 až 100 tisíc aut. Lidé z ulice 5. května čekali, že město sníží počet jízdních pruhů nebo že strážníci začnou na magistrále systematicky měřit rychlost. „Ale nikdo se s námi nebaví. Kdybychom viděli alespoň nějakou snahu,“ tvrdí Alžběta Rejchrtová, která se postavila do čela nespokojených obyvatel.
Město namítá, že to byly právě její aktivity, co zabránilo realizovat některá protihluková opatření. „To není pravda, co tvrdí paní Rejchrtová. Udělali jsme celou řadu opatření. Především jsme chtěli v těch inkriminovaných místech postavit protihlukové stěny, dokonce už bylo vydáno stavební povolení. Ale bylo to právě občanské sdružení v čele s paní Rejchrtovou, které se postavilo proti,“ reagoval mluvčí magistrátu Jiří Wolf.
Soud městu neurčil, jakým způsobem má hluk v ulicích snížit. Pražský magistrát vzápětí po vynesení rozsudku tvrdil, že účinná může být pouze stavba vnitřního a vnějšího dopravního okruhu. Poté ale nechal vypracovat takzvaný akční plán na snížení hluku v metropoli. Vyplynulo z něho, že nadprůměrný hluk je v padesáti lokalitách Prahy.
„Není to jen problém centra Prahy. Každá městská část má nějaké kritické místo. Je ale pravda, že v hustě zastavěném centru s mnoha hlučnými komunikacemi se řešení hledá nejhůře,“ podotkl Josef Novák, jednatel společnosti Akustika Praha, která akční plán zpracovala. Nejvýznamnějším zdrojem hluku v metropoli je silniční doprava. Ta navíc neustále houstne. Za posledních osmnáct let se téměř ztrojnásobila. Dopravní experti nicméně zdůrazňují, že kdo chce žít ve městě, nemůže si ho plést s boubínským lesem.
Loňské rozhodnutí městského soudu spustilo lavinu podobných žalob. I další občanská sdružení se chtějí kvůli hluku s městem soudit. Jde například o obyvatele Břevnova, Spořilova a Barrandova.
