LN Přinesl jste si do polistopadového života něco z Charty 77?
Byl jsem náměstkem ministra zahraničí od roku 1990 do roku 1992 a pak jsem tuto sféru opustil, nemínil jsem se dívat, jak je Československo rozdělováno. To bylo na podzim roku 1992. Pak jsem působil současně v akademického oblasti a v Helsinském výboru - v tomto smyslu člověk v nových podmínkách institucionalizoval zájem o lidská práva, který byl tématem Charty 77.
Pak jste se ale na ministerstvo zahraničí vrátil.
V roce 1998 jsem se vrátil do státních služeb a dnes jsem stálý zástupce České republiky v Organizaci spojených národů. Stále říkám, že je třeba vidět situaci lidských práv z obou stran. Jednak zespoda, tedy ze strany lidí, kteří reprezentují občanskou společnost a občas různým způsobem upozorňují na různé záležitosti. Druhý pohled je pohled těch, kteří by to měli transformovat v nějakou rozumnou státní politiku. Když jsem byl náměstek ministra, začali jsme se třeba víc věnovat Kubě a tamnímu dodržování, nebo spíš nedodržování lidských práv. Pak jsem byl velvyslancem ČR ve Washingtonu a teď jsem si to ještě prodloužil do New Yorku.
A dá se u OSN něco dělat ve věci lidských práv?
Téma lidských práv je v prostoru OSN chápáno aspoň slovně jako jedno z těch centrálních, klíčových, a OSN ho pojímá způsobem sobě vlastním.
Jeden z prvních signatářů Charty 77 byl jejím mluvčím v roce 1986. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, později studoval také na FF UK. Po podpisu Charty se živil jako topič a uklízeč. Dnes je velvyslancem ČR při OSN.
Můžete být konkrétní?
Martin Palouš
Na podzim byl v New Yorku Václav Havel a měli jsme možnost v určité spolupráci s ním prezentovat zprávu o stavu lidských práv v Severní Koreji. To byl text, za který ručili tři lidé: Václav Havel, Elie Wiesel a bývalý norský premiér Kjell Magne Bondevik. Text vypracovali profesionálové a směřuje přímo do OSN, protože vyzývá Radu bezpečnosti a celý systém OSN, aby konečně použili své odpovědnosti chránit. Teze, že severokorejská vláda nechrání své občany například před hladomorem nebo pokud jde o jejich gulagy, je nepochybně přinejmenším velice pravděpodobná. Snažili jsme se, aby se v OSN trochu pootevřela okna, aby tam byly slyšet i takové hlasy.
Je obtížné ta okna otevřít?
Ten, kdo to dělá, musí současně respektovat pravidla OSN a reprezentovat svou zemi, ale prostor se při dobré vůli najde a česká vláda ho našla.
Měla zmíněná zpráva nějaké důsledky?
Václav Havel měl schůzku s novým generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem a na základě toho jsem s ním mohl navázat kontakt i já. Pan Ki-mun si jako bývalý jihokorejský ministr zahraničí samozřejmě nemůže dovolit udělat největší téma z korejské záležitosti. Přesto ho ale téma zajímá, a než se stal generálním tajemníkem, mnohokrát hovořil o myšlence helsinského procesu, aplikovaného pro východní Asii. V té oblasti jsou dva zdroje napětí - Tchaj-wan, Tchajwanská úžina a Korejský poloostrov. A jemu se zdá - a mně také - že helsinský proces přinesl nebo přináší určité zkušenosti, které by tam šly přenést.
A jak přišel bývalý jihokorejský ministr zahraničí k helsinskému procesu?
No, to bylo zajímavé, až šokantní: Pan Ki-mun při projevu před Valným shromážděním při svém zvolení vzpomínal, jak se v roce 1956, kdy mu bylo šestnáct, setkal s generálním tajemníkem OSN Dagem Hammarskjöldem. Byl za svou školu vybrán, aby promluvil -a on řekl, že právě v té chvíli lid v jedné středoevropské zemi bojuje za svobodu, a zeptal se, jestli s tím OSN může něco udělat. Čili on se s naším regionem a s naší zkušeností propojil ještě jako velmi mladý.
A mělo nebo bude mít předložení zprávy o stavu lidských práv v Severní Koreji nějaké pokračování?
Proběhly různé schůzky, víceméně neformální, ale na vysokých úrovních, a hodláme v New Yorku uspořádat několik zasedání o helsinském procesu. V Radě bezpečnosti by tato otázka asi neprošla, protože Rusové a Číňané by ji zastavili, ale OSN chápe, že se před ní dá těžko utéct.
Proč?
Lidská práva jako třetí vrchol pomyslného trojúhelníku doplňují problém bezpečnosti a problém ekonomické dimenze. Mluví-li se o Severní Koreji pouze v souvislosti s jadernými problémy a vše má být obětováno tomu, aby se Korejci tady chovali rozumně, pak tomu sice rozumím, ale zároveň si myslím, že někdo musí také připomínat, že jejich chování v oblasti lidských práv je možná ještě nebezpečnější, že se nedá jedno obětovat vůči druhému.
Vy tedy nepokládáte obhajobu lidských práv za věc výhradně mravní?
To bych řekl zcela jednoznačně: koncepci, která z obhajoby lidských práv dělá sbírku výzev jakýchsi věčných a nikdy nepoučitelných idealistů a téma do nedělních škol a kázání, která všichni rádi vyslechnou a odejdou hřešit zpátky do svého života - tak tuto koncepci zcela odmítám. Tvrdím, a lze to prokázat, že lidská práva jsou pro malou středoevropskou zemi velice důležitým nástrojem, jak odlaďovat a vyvažovat celou politiku jako takovou. Není to samozřejmě téma našeho bezprostředního ohrožení, ale to, co se při něm v OSN a mezinárodních institucí naučíme, nám může velice pomoci v situaci, kdy třeba půjde o naši vlastní kůži. Měli bychom být realističtí: Česká republika sotva bude diktovat politiku EU nebo OSN, ale už proto bychom neměli propást příležitost se uplatnit - a o tématu lidských práv mluvit umíme, a už jsme s tím byli úspěšní.
