Biologicky snadno odbouratelné polymery jsou hitem posledních let. První polymery tohoto typu se však objevily už v 70. letech minulého století. Tehdy mělo jejich odbourávání probíhat za pomoci slunečního svitu. Do makromolekul vložili chemici články citlivé na UV záření. Po nějakém čase se makromolekuly rozpadly na menší kusy, se nimiž už si mikroorganismy dokázaly poradit. Nevýhodou však byla poměrně malá trvanlivost.
Odbourávání současných bioplastů, založených třeba na kyselině polymléčné, se většinou svěřuje specifickým mikroorganismům. Enzymy produkované bakteriemi bioplast rozloží na kratší řetězce (podobně jako předtím UV záření). Dále už je postup stejný.
Dosud ale neexistují plasty, které by se v krátkém čase rozložily samovolně. Stále se totiž nedaří sladit požadavek přiměřené trvanlivosti a snadné likvidace.
