Liška Bystrouška by se při té představě asi podivila. Její kolegyně sedí v malé kleci, a když je potřeba, poslouží pro výcvik psů, aby se naučili norovat. Faktem je, že Česko není plné lišek Bystroušek, ale obyčejných predátorů. Když se přemnoží, likvidují šelmy drobnou, ale i hospodářskou zvěř. Pravda ale také je, že i liška si zaslouží, aby se s ní zacházelo dobře.
Právě k tomu míří návrh k mysliveckému zákonu. Má zajistit lišce welfare, tedy základní pohodu. To v malé kleci nejde. Návrh, který schválil výbor pro životní prostředí, tedy říká, aby ministerstvo zemědělství sestavilo vyhlášku, která by určila podrobnější podmínky pro držení lišky obecné pro účely výcviku psů. V pátek o něm rozhodne sněmovna.
Liška se při výcviku norníků využívá od nepaměti. Pro jeden z nejstarších způsobů lovu byla vyšlechtěná celá řada psích plemen. V Česku se výcvik děje bezkontaktně. To znamená, že psi se k lišce přes mřížku nedostanou. Podle předsedy sdružení Obraz – Obránci zvířat Marka Voršilky se právě k tomuto účelu v Česku chovají řádově stovky lišek.
„Myslivci mohou za účelem výcviku loveckých psů držet v přírodě odchycené lišky, aniž by jim byli povinni zajistit potřebné podmínky k životu. Často je tak drží v malých klecích podobných těm na již zakázaných kožešinových farmách, ačkoli jde o divoké šelmy, které jsou zvyklé na rozsáhlá teritoria a život plný podnětů,“ uvedl pro Lidovky.cz Voršilka.
Evidence neexistuje
Ministerstvo zemědělství vydalo k návrhu negativní stanovisko. Kontruje, že podle legislativních zvyklostí se nový právní předpis má vytvářet tehdy, pokud jsou důkazy o nefunkčnosti toho stávajícího. „V tomto případě není znám zvýšený počet případů, kdy by držení lišky bylo nesprávně prováděno, a ani nemáme dosud podnět či stížnost, že by se toto někde dělo,“ sdělil mluvčí resortu Vojtěch Bílý.
Státní veterinární správa (SVS) v současné době kontroluje chovy lišek, přičemž se zaměřuje na chovné zařízení, tedy i prostorové dispozice, zoohygienické podmínky, vhodné krmení i napájení, zdravotní stav a očkování proti vzteklině. „V případě chovu lišek pro účely výcviku loveckých psů pak rovněž probíhá kontrola nory určené k norování, posouzení managementu chovu, tedy v jaké frekvenci a jakým způsobem je liška k výcviku využívána,“ vyjmenovává mluvčí SVS Petr Majer.
Podle Voršilky se však kontroly v praxi fakticky omezují pouze na ověření vakcinace proti vzteklině. „Zákonná opora k zajištění welfare lišek jim chybí,“ namítá Voršilka.
V Česku navíc neexistuje ani žádná evidence lišek držených v zájmovém chovu za účelem výcviku psů. Zákon to neukládá ani ministerstvu zemědělství, ani jinému orgánu.
Ne, když mají liščata
A jak se k tomu všemu staví myslivci? „Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) samozřejmě podporuje etické a humánní zacházení se všemi zvířaty drženými v zajetí,“ říká mluvčí myslivců Vlastimil Waic.
Záleží samozřejmě na konkrétním myslivci. Někteří nesouhlasí ani se zmíněným bezkontaktním norováním. Pes si při něm podle nich techniku norování dostatečně neosvojí. Na výcvik tak se svými psi jezdí do zahraničí. Ostatně v sousedním Slovensku jsou zkoušky norování povoleny i kontaktně. Stejně tak například ve Francii nebo v pobaltských zemích. Podle ČMMJ se tak ovšem i tam děje za přísných podmínek.
Sněmovna bude v pátek rozhodovat ještě o jednom návrhu. Ten by zakázal norování lišek a dalších v době, kdy pečují o mláďata. Tedy v období, kdy při používání této metody podle ochránců prokazatelně dochází k týrání zvířat. Lišky v této době bojují nejen o svou záchranu, ale i o záchranu malých liščat. Tehdy dochází nejen k usmrcení lišek, ale často také ke zranění psa.
„Jedná se o velmi umírněné návrhy, které mají podporu i velké části myslivecké obce. Je zjevné, že existují šetrnější způsoby lovu, norování je fakticky jen pozůstatkem z dob před vynálezem střelných zbraní,“ míní Voršilka. Ochránci uvádějí, že norování dnes představuje asi jen deset procent z celkového odlovu lišek.
Je to nutné
Podle myslivců je však využívání legálně chovaných lišek k výcviku norníků nutné. „Norování je legitimní metoda lovu, která pomáhá jednak bránit návratu vztekliny a rozšíření jiných méně závažných, ale přesto nepříjemných chorob, a jednak pomáhá chránit drobnou zvěř, která z české přírody mizí mimo jiné pod silným predačním tlakem lišek,“ vysvětluje Waic. Kromě lišek a jezevců se norují také psíci mývalovití, kteří jsou invazním druhem. Ve Finsku pak například rovněž invazní mýval severní.
Podle ČMMJ probíhají zkoušky i nácviky se živou liškou od jara do podzimu, vždy však za dodržení základních pravidel welfare. „Tedy i se snahou vystavovat lišky co nejmenšímu stresu. Výcvik na živé lišce nelze ničím nahradit,“ doplňuje Waic.
Psi norníci se v minulosti šlechtili právě kvůli potřebě regulovat stavy lišek. „S ohledem na převažující noční aktivitu predátorů s úkryty vyhrabanými v zemi je právě nora vhodným místem pro lov těchto predátorů. Za použití psa norníka se liška, ukrývající se v noře, z podzemí vyhání a následně je ulovena,“ popisuje Bílý z ministerstva zemědělství. Vyšlechtění k tomu byli například foxteriéři nebo jezevčíci.
Dohromady se v Česku v posledních letech za rok odloví mezi sedmdesáti a osmdesáti tisíci lišek. V roce 1990 to bylo 35 tisíc.
