Pravidla pořizování odposlechů upravuje velice obecně - a tím pádem také značně nejasně - trestní řád. Přitom právě na odposleších jsou mnohdy vystavěny obžaloby těch nejviditelnějších korupčních kauz s politickým přesahem. Úplně jasné není například to, odkdy už může být člověk odposloucháván, a ani to, jak se může bránit například proti bezdůvodně napíchnutému telefonu.
Reálnou cestu mnohdy neznají ani experti na trestní právo. „V takovém případě lze uvažovat o podání podnětu ke Generální inspekci bezpečnostních sborů. Nebo je možné podat žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím, ale nedovedu si představit, že by taková žádost nebyla v celém rozsahu odmítnuta,“ nastiňuje teoretické možnosti Lukáš Bohuslav z katedry trestního práva pražské právnické fakulty.
„Příprava a provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu probíhá v režimu utajení stupně vyhrazené nebo důvěrné. Dotčené osoby by se tedy v zásadě neměly o připravovaném a prováděném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dozvědět,“ upozorňuje pak advokát Filip Seifert. „V průběhu provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zákon nestanoví žádné prostředky obrany,“ dodává Seifert.
S tím, že není úprava odposlechů jasná, pak nesouhlasí policie. „Paragraf 88 trestního řádu ve všech odstavcích jasně o použití odposlechů hovoří, jsou zde vyjmenovány přesné důvody i omezení. Nejde tedy o výklad policistů, ale o jasné znění zákona, který o použití tohoto institutu hovoří,“ říká David Schön z Policejního prezidia ČR.
