Na konci minulého týdne jste pravděpodobně zaznamenali zprávu, že maďarská vláda chce částečnou privatizaci soukromého pilíře penzijního systému. V principu dojde k nucenému přesunu prostředků ze soukromých penzijních fondů pod „stát“. Oficiální důvod je velmi pragmatický – odvody do soukromých penzijních fondů jsou dle platné evropské legislativy považovány za výdaj státního rozpočtu, a proto v této nelehké době zhoršují jeho bilanci. Zestátněním soukromého penzijního sektoru se této nepříjemné povinnosti zbavíte, a ještě si ve zprávách zasílaných EU a MMF vylepšíte „čísla“. Celá konstrukce má však několik háčků.
Tím prvním je fakt, že naštvete lidi. Sice proti tomu všemu zmůžou jenom relativně málo, ale víte, jak to je – i ten nejpružnější stromek občas praskne a lidská trpělivost není nekonečná. Tím druhým je fakt, že kredibilita Maďarska jako partnera pro investice klesla kamsi na úroveň afrického Čadu. A nelze se přitom ohánět argumentací, že velmi podobně se v letech 2001 a 2008 zachovala Argentina (takže jistý precedens tady vlastně je). Ta byla v poněkud jiné situaci, a hlavně – daný krok byl neklamnou předehrou státního bankrotu. Tím třetím je hrozba snížení investičního ratingu ze strany hlavních ratingových agentur. Ty podobné excesy vnímají velmi citlivě a první vlaštovkou je v tomto ohledu agentura Fitch, která se na konci tohoto roku chystá na rating Maďarska znovu podívat, případně jej přehodnotit. Tím posledním a největším zádrhelem je však fakt, že důvěryhodnost jakéhokoliv politického prohlášení je od nynějška rovna nule. Možná to tak bylo už dávno, ale nyní to máme potvrzené…
O autorovi| PETR ŽABŽA, senior makléř Patria Direct
