Pravidelní návštěvníci kostela svatého Ignáce na Karlově náměstí v Praze zažívali ve čtvrtek 17. listopadu 1836 jistě překvapení. Věděli, že syn krupaře z domu naproti kostelu, ostatně také Ignác, náhle zemřel a že za něj bude pater Wagenknecht sloužit mši. Věděli, že mladík byl úspěšným studentem právnické fakulty. Někteří snad tušili, že psal verše, nebo ho viděli vystupovat v divadle. Účast na rekviem za duši mladého právníka je ale udivila: velký kostel byl plný a společnost úctyhodná a pestrá. Přišli profesoři z univerzity i z gymnázií, vlastenci v čele s Jungmannem, množství studentů a „četní ctitelé zemřelého“.
Kdysi jsem znal ctyrversi jez se hodi rikati za okolnosti zvlaste pohnutych a hruznych. Pohrichu uchoval jsem ve sve pameti toliko slovicka co zneji: „s vankem se rad“.
Nevite jak je to dal?
typickým projevem českých kritiků je napadat osobu autora, když nelze napadnout jeho dílo :))
Tak už jsme se se svou neznalostí dostali i do novin....:-O
... jen bylo nějak opomenuto dodat, že oni studenti, kteří špatně odpovídají na otázku tématu prvního zpěvu, jsou prváci, kteří zatím vystudovali pouze jeden semestr plný teorie a na gymnáziích či středních odborných školách, které před jedenácti měsíci opustili, se tímhle třeba nikdy nezabývali. A tudíž Máji nemohou rozumět tolik, jako autor, který se jím zabývá přes dvě desetiletí
Ty hartusící bakaláři!
Když už jsi byl přijat na pražskou bohemistiku, očekává se od Tebe, že máš schopnost samostatně myslet. Nepřekonatelný problém po gymnaziálním převyprávění opsaného čtenářského deníku, viď?