Lidé ze Západu dávají obyvatelům Íránu velkou podporu a dodávají jim sebevědomí, říká v rozhovoru pro LN Šírín Ebadíová, íránská právnička a bojovnice za lidská práva, která přijela do Prahy na Forum 2000.
* LN Jak vám získání Nobelovy ceny změnilo život?
Dala mi možnost být aktivní především na mezinárodní scéně. Umožnila mi, aby bylo slyšet můj hlas a hlas íránského lidu.
* LN A co v soukromém životě? Kdy jste například naposledy viděla své blízké?
Den před íránskými prezidentskými volbami v roce 2009. V tu dobu jsem opustila Írán. Vláda zakázala vycestovat mému manželovi, sestře a všem příbuzným, takže je nemůžu vidět.
* LN Jak s nimi udržujete kontakt?
S pomocí telefonních čísel a e-mailových adres, které vláda nezná.
* LN Je to pro ně nebezpečné?
Ano, protože jim íránské bezpečnostní složky oznámily, že pokud se mě pokusí kontaktovat, uvězní je. Můj muž už ve vězení byl a mučili ho. Řekli, že toho nechají, když v íránské veřejné televizi přednese přiznání, které mu dali. Záznam, který pak s mým manželem natočili, byl pořízený ve vězení, ale vyzdobili to tam květinami a naaranžovali to tak, aby to nevypadalo jako ve vězení. Manžel mi o tom řekl, když ho propustili. Text, který mu dali přečíst, byl obvyklou snůškou obvinění proti mně. Že spolupracuji se Západem, že situace okolo dodržování lidských práv je v Íránu velmi dobrá a že vykládám lži. Musel také říci, že feministky nejsou dobré ženy.
* LN Co by se stalo v případě vašeho návratu domů?
Cokoli jsem udělala, bylo v souladu z íránskými zákony. Žádné zákony jsem neporušila a v žádném případě se nebojím do Íránu se vrátit. Můžu se k návratu rozhodnout, kdykoli se mi bude chtít. Když jsem ale byla v Íránu, bylo pro mě velmi těžké být slyšet kvůli velmi přísné cenzuře. To je, proč dávám přednost tomu, být aktivní mimo Írán. Jedině tak mohu tamním lidem pomoci.
* LN Proč íránská vláda v posledních letech tak přitvrdila ve stíhání právníků a bojovníků za lidská práva? Ze strachu o moc?
To je přesně ono, protože vláda, která je silná, se nemusí uchylovat k násilí.
* LN Jak se změnila situace v Íránu od prezidentských voleb v roce 2009?
Nijak se nezměnila, je jen mnohem horší. Lidé jsou stále více nespokojení a nešťastní. A využívají každé příležitosti, jak svoji nespokojenost vyjádřit. Jednou z příležitostí, jak to dát najevo, bylo poté, co zjistili, že prezidentské volby byly zmanipulované.
* LN Cítí obyvatelé Íránu nějakou podporu od Západu?
Zlepšování lidských práv a snaha o nastolení demokracie je cílem íránského lidu. A jsou velmi aktivní v jeho plnění. Lidé ze Západu jim dnes dávají velkou podporu, a tím jim dodávají i sebevědomí.
* LN Jak by mohl Západ přispět ke zlepšení situace v Íránu a docílit toho, aby už tato země nebyla pro svět hrozbou?
Kromě vyjednávání okolo íránského jaderného programu by měl Západ zároveň zdůrazňovat otázku lidských práv a demokracie v jakékoli diskusi s íránskou vládou. Vypadá to, že jediné, co Západ zajímá, je vlastní bezpečnost. Nevypadá, že by si moc všímal íránských lidí, kteří jsou vězněni a jejichž práva jsou pošlapávána.
* LN Už nějaký čas v Íránu nežijete. Jakými způsoby se snažíte zlepšovat tamní situaci?
Kamkoli po světě cestuji, snažím se oslovit lidi z té dané země, protože jsem bojovnice za lidská práva a nikoli politik.
* LN Vraťme se k případu Sakíne Mohammadí Aštíaníové, která byla odsouzena k ukamenování kvůli cizoložství a nyní jí hrozí poprava. Proč je její případ tak mediálně známý, když žen s podobným osudem je v Íránu celá řada?
To bych se měla zeptat spíše vás novinářů, proč zrovna její případ je tak vyzdvihován. I když jsem velmi vděčná, že z toho novináři udělali důležité téma. V Íránu je několik dalších lidí, kteří byli odsouzeni k ukamenování. Měli bychom proto změnit kampaň na záchranu Sakíne na kampaň proti trestu kamenování. Jedině tak budeme schopni zachránit další, kteří jsou k tomuto trestu odsouzeni. Nesmíme se zaměřit pouze na jednu osobu.
* LN V Íránu jste léta působila jako právnička. Jaký případ vás nejvíce osobně zasáhl?
Když probírám jeden případ za druhým, každý byl velmi důležitý. Zmíním například kauzu Dárjúše Forúhara a jeho ženy Parváne, kteří byli zavražděni v 90. letech v období takzvaných sériových vražd (oběťmi tehdy byli především íránští disidenti a intelektuálové kritičtí k systému islámské republiky – pozn. red.). Zastupovala jsem rodinu íránskokanadské fotografky Zahry Kázemíové, která zemřela po mučení ve vězení. Obhajovala jsem i několik představitelů baháistické víry (náboženství, jehož stoupenci jsou v Íránu trvale stíháni – pozn. red.), kteří byli před nedávnem odsouzeni ke dvaceti letům vězení. Ale zastupovala jsem i rodiny studentů, kteří byli zabiti během policejní razie ve studentské ubytovně a mnoho mnoho dalších. Ale jak už jsem řekla, každý z těchto případů byl pro mě velmi významný.
* LN Jaké je vlastně postavení žen v současném Íránu? Myslím, že v tomto ohledu existuje řada předsudků...
Více než 65 procent studentů na univerzitách jsou ženy. Stejně tak je mezi univerzitními profesory a vyučujícími mnoho žen. Máme také mnoho právniček, manažerek, administrativních zaměstnankyň i ve vládních institucích. Íránským ženám se podařilo vybojovat volební právo dokonce ještě předtím, než se to podařilo ženám ve Švýcarsku. Ale přes velmi vysokou kulturní úroveň Íránek byla po islámské revoluci přijata řada zákonů diskriminujících ženy.
***
ŠÍRÍN EBADÍOVÁ * Íránská právnička a bojovnice za lidská práva se narodila 21. ledna 1947. * V roce 2003 získala Nobelovu cenu míru za prosazování demokracie a ochranu lidských práv. Je první Íránkou a zároveň první muslimskou ženou, která ocenění dostala. * Před prezidentskými volbami v červnu 2009 kvůli sílícímu tlaku ze strany íránské vlády opustila zemi a od té doby žije v exilu. * V listopadu 2009 jí íránské úřady Nobelovu cenu společně s dalšími oceněními zabavily a obstavily bankovní účty.
