Na náměstí Horšovského Týna se koná „tradiční chodská pouť se staročeským jarmarkem a ukázkou řemesel“. Vedle jakési dřevěné brány hned zkraje stojí stánek s kozím camembertem a uzenou parenicí. Vedle obyčejné hrníčky z obchodu, dřevěné hračky s kovovými pružinami, porcelánová kachna a konvenční dečky z galanterie, které paní „vyrábí“ tak, že se s pomocí jakési zvláštní dřevěné konstrukce, jež má asi vzbudit zdání tkalcovského stavu, hýbe nahoru a dolů. To se dá snad jen zapít u vedlejšího stánku medovinou, avšak v normální lahvi, kterou najdete i v supermarketu. Od obyčejných trhovců se zdejší „staročeští“ liší pouze tím, že mají na sobě téměř všichni jakési haleny, možná lněné či z roztrženého prostěradla, a dřevěnými stánky.
Dejte si do názvu akce nebo podtitulu „staročeský“ či „historický“ a máte napůl vyhráno. Podobných akcí najdete po vlastech českých nespočet. Jako třeba na zámku Stránov na Mladoboleslavsku, kde se koná „Oživená historie - gotika, vojenské ležení s historicky oděnými zbrojnoši, historické hry, šarvátky, řemesla.“ Přitom šlo o pouhou prohlídku s vystoupením šermířů. Místní kastelán Milan Kůs si ale pochvaluje, že takový program přitáhne minimálně jednou tolik lidí než obvykle.
Je libo žongléry, fakíry, středověké firemní rauty, šermíře, řemeslníky, krčmu či představení ve stylu fantasy?
Všechno jde. Oproti začátku devadesátých let, kdy se v tomto oboru pohybovali jen nadšenci, pro které bylo více či méně zdařilé předvádění historie především koníčkem, se postupně začali angažovat i podnikatelé či podnikavci, kteří vycítili možnost slušných zisků. „Je tady spousta firem, které jsou neprofesionální a kazí jméno ostatním,“ říká Marta Karásková ze Znojma, majitelka kulturní agentury M + G. Začínala jako šermířka už v roce 1969, a v roce 1996 založila agenturu, která organizuje historické průvody, dobová tržiště či rytířské turnaje. Podle Marty Karáskové je špatné, když do jejího oboru jen tak někdo přijde a chce vydělat. „Člověk musí mít zkušenosti, kontakty a musí do toho dát i srdíčko.“ Srdíčko nesrdíčko, byznys je byznys.
A tak není problém vidět na Václavském náměstí brigádníka, který předstírá, že je „staročeský kovář“, na poutích „tkalce“, co nikdy nic neutkal, a tak by se dalo pokračovat.
Konkurence roste, lidé víc utrácejí.
Vladimír Pěnkava ze společnosti Faber soudí, že je to jako v každém oboru: „Jsou auta za 200 tisíc, a jsou auta za milion. V těch autech to lidi rozliší, v historii ne.“ „Samozřejmě jde o to, aby to vypadalo podobně, a když napodobujeme gotiku, máme jiné zbraně, než když děláme třicetiletou válku,“ říká šermíř Filip Opata ze skupiny Armatus. „Ale vzhledem k tomu, že my šermujeme, musíme to tomu přizpůsobit. My neděláme živoucí historii, která se snaží ukázat, jak to skutečně bylo a zaměřuje se i na detaily. My hlavně chceme, aby to bavilo lidi i nás,“ dodává. Úplně věrné není ostatně ani představení Vladimíra Pěnkavy: „To nedosáhneme nikdy. Museli bychom například lít splašky na zem. “ Chytrým marketingovým tahem je Historické centrum firmy Botanicus v Ostré u Lysé nad Labem.
Centrum sousedí se sídlem úspěšné společnosti, která vyrábí přírodní produkty a kosmetiku z rostlin, jež si sama vypěstuje, a prodává je ve stylovém, historicky laděném designu.
Areál má být napodobeninou středověké vesnice, kde se člověk poučí o způsobu středověké výroby a řemeslníky vidí přímo při práci.
S historií má však vesnička společného asi tolik jako Dumasovi Tři mušketýři. Dlážděné chodníky, podivné domky nebo programy typu „Gladiátorské hry“ či „Vikingové - hrdinové severu“ ostatně napovídají, že o středověk ani tak nejde. Zábava to je nicméně znamenitá. Vedle řemesel bohatý program s hudbou či středověká krčma s dobrotami připravenými ze surovin vypěstovaných přímo v ekologických zahradách firmy lákají návštěvníky ve velkém.
To, že dostanete ve středověké vesnici na talíři i bramboru pečenou ve slupce, která se k nám dostala z Ameriky až dlouho po Kolumbovi, je jen takový detail.
