Sobota 27. dubna 2024, svátek má Jaroslav
130 let

Lidovky.cz

Měl strach, ale nebál se

Česko

Za 2. světové války zachránil kazatel Jan Jelínek život přibližně padesáti lidem. Dnes šestadevadesátiletý muž však o chválu nestojí. Jeho životním krédem je chovat se k ostatním lidem slušně.

Fara v Kupičově, kde jste působil, se za války stala útočištěm pronásledovaných lidí bez rozdílu národnosti...

Já jsem potomek českých exulantů z Volyně. Pro mě je Pán Bůh, vlast a čest. Nikdy jsem nerozlišoval mezi tím, jestli je někdo Rus, Žid, Polák nebo Ukrajinec. A když někdo potřeboval pomoc, viděl jsem v něm jen člověka.

* Určitě jste zažil i dramatické situace. Bál jste se někdy o život?

Věřil jsem, že jsem pod ochranou Pána Boha a že se mi nemůže nic stát. Nejvíc mi bušilo srdce, když jsme s manželkou zachraňovali souseda, těžce zraněného Poláka Zubkiewicze, který jako jediný z rodiny přežil řádění banderovců. Ti pak přišli na faru a chtěli ji prohledat. Ve třetí místnosti ležel zraněný soused a na půdě se schovávalo dalších šest lidí. Místo toho, abych se prohlídce bránil, pozval jsem je dál. Uvěřili mi, že nikoho neskrývám, a odešli.

* Pomáhal jste i židovským obyvatelům kovelského ghetta...

Trpěli hladem. Tak jsem sehnal mouku, kroupy, sádlo a máslo a s celou fůrou jel ke ghettu. Tam mě zastavila německá hlídka. Řekli halt a něco mi říkali. Moc jsem jim nerozuměl a tak jsem jim odpověděl jen, že vezu kontingent. Pustili mě.

* Po válce jste zachránil také deset lidí před gulagem...

Byli to emigranti ze Sovětského svazu. Vystavoval jsem jim křestní listy s razítkem kupičovské farnosti, aby se z nich stali repatrianti z Volyně, kterým byla povolena mezistátní smlouvou repatriace.

Autor: