Výběr ženy do premiérské či prezidentské funkce často přichází jako reakce na očekávání výrazné změny.
PRAHA Když se Geraldine Ferrarová v červenci 1984 stala první viceprezidentskou uchazečkou na kandidátce některé velké americké strany, komentovala to slovy: „Jsem naprosto uchvácená." A uchvácená byla i celá Amerika. Nadšení médií i veřejnosti ale nakonec vyprchalo. Řada voliček to brala spíše jako znevážení role ženy -opatrovnice domácnosti. A jak ve svém posledním čísle připomněl týdeník Newsweek, většina (56 procent) jich nakonec i hlasovala pro republikánský tandem v čele s Ronaldem Reaganem. Bylo to v době, kdy v Británii měla otěže moci pevně v rukách „železná lady" Margaret Thatcherová.
To. však byla spíše výjimka. V Německu, Francii i dalších velŽenj kých zemích dál trvala vláda mužů. Amerika pustila do vrcholného patra politiky ženu opět až za nějakých dvacet let.
To, co se nakonec nepodařilo demokratce Hillary Clintonové, pro mnohé překvapivě vyšlo republikánce Sarah Palinové - byť jde „pouze" o kandidaturu na viceprezidentskou funkci. „Palinové se daří dělat dojem silné matky pěti dětí, a ne političky, která má shodou okolností děti," upozornil na rozdíl mezi ní a její demokratickou předchůdkyní z 80. let výše citovaný Newsweek. A průzkumy ukazují, že to byla volba dobrá. Nejenže se Palinové podařilo přitáhnout na republikánské duo větší pozornost -a zmnohonásobit účast na předvolebních mítincích - ale především vylepšit pozici mezi voličkami.
Prezidentka za humny?
A Palinová není sama. Při pohledu na dění ve světové politice posledních dnů se zdá, že nenápadně vypukla „malá ženská revoluce". Zatímco ještě nedávno mohla první žena v křesle německého kancléře Angela Merkelová doufat, že bude mít alespoň prezidentskou partnerku v sousední Francii - socialistce Ségolene Royalové ale ve volbách ženství nepomohlo, možná spíše uškodilo - brzy bude mil protihráček víc.
Kromě aljašské guvernérky Palinové je In Izrael, kde se do premiérského kresla dere Cipi Livniová. Podobné ambice, byť ale nejspíš menší šance, má bývalá ministryně obrany lakléž tradičné „mužského" Japonska Juriko Koikeová. O jejích šancích rozhodnou vládnoucí liberální demokraté již za pár dnů.
Žena v nejvyšší politice je sice stále ojedinělý jev, ale výjimečnosti ubývá. Stačí připomenout finskou prezidentku Tarju Halonenovou či novozélandskou premiérku Helen Čiarkovou.
Oslalnč i na Slovensku pošilhává po funkci hlavy státu žena: společná kandidátka opozice Iveta Radičová. Výjimečné ovšem stále je, pokud si některá země „ženskou" zkušenost zopakuje.
A v lom se Izrael může stát pro mnohé průkopníkem.
