„Já neměl důvod, já jsem si tu holku chtěl vzít. Byla moje největší láska, třetí žena, kterou jsem miloval, dýchal jsem pro ni a miluju ji doteďka. Já si to nepamatuju, že jsem to udělal, neublížil bych jí. Vůbec se na ni nezlobím,“ prohlásil u pražského městského soudu padesátiletý muž, který žil před vzetím do vazby v ubytovně na Žižkově.
Incident se stal loni v noci 11. srpna ve stanici metra Smíchovské nádraží. Podle kamerových záznamů tam Urban dorazil za svou o rok mladší družkou a snažil se jí vlastním tělem zabránit v dalším pohybu. Když ho obešla, s krátkým rozběhem ji na nástupišti strčil oběma rukama do zad.
Žena, která má kvůli dlouhodobým psychickým problémům omezenou svéprávnost, spadla hlavou napřed do 1,8 metru hlubokého kolejiště. Vedle pohmoždění mozku a plic jí náraz způsobil tříštivou zlomeninu čelisti, kterou lékaři museli operovat.
Obžalovaný, který je v invalidním důchodu, u soudu široce rozebíral svoje zdravotní potíže. „Jsem obětí a má se na to brát taky zřetel,“ vysvětlil, proč opakovaně zmiňoval svůj pracovní úraz z roku 1990.
Odmítl, že by byl při incidentu pod vlivem alkoholu nebo drog. U soudu chtěl prohlásit vinu, soudce Tome Frankič na to však nepřistoupil. „Pokud si to pan obžalovaný nepamatuje, těžko může potvrzovat, že se toho jednání dopustil,“ konstatoval. Státní zástupkyně zase odmítla Urbanovu snahu dohodnout se na výši trestu.
Podle zmocněnce napadené ženy má jeho klientka nejen fyzické následky, ale trpí také posttraumatickým stresovým syndromem. Po Urbanovi žádá úhradu bolestného ve výši 111 tisíc korun a 250 tisíc korun za způsobenou újmu. Dalších 235 tisíc korun nárokuje na Urbanovi zdravotní pojišťovna.
„Bolestné a náhradu chci samozřejmě zaplatit,“ řekl k tomu obžalovaný a požádal soud o splátkový kalendář.
