O SLOVECH
Léto skýtá možnost poznat nová slova i nové míchané nápoje. Ohlížím-li se za prázdninami, pak ve druhém případě u mě nad exotickými drinky typu Sex on the Beach zvítězil nápoj zvaný Teplá máma. Je to vlastně grog z griotky a rumu a jeho půvaby ocení zvláště vodáci za chladného povětří. Co se týče nových slov, sypalo je léto přímo z rukávu.
Věděli jste, že kapele Rolling Stones se říká nejen Stouni, ale i Rolini? Že výraz „žlutá vrána“ označuje vývařovnu McDonald‘s (viz barvu a tvar loga)? Že spojení „zmlátíme se“ či „pojedeme bomby“ znamená výzvu k pití lihovin? Ostatně právě ve stavu podroušení mi jeden češtinář v kiosku u řeky Sázavy prozradil, že vynalezl nový pedagogický termín. Nevím, jak se jeho výraz „utabul“ pro žáka zkoušeného u tabule ujme. Už teď však mohu potvrdit, že češtinářův název Cesta do pravěku pro zelenou s fernetem se v kiosku rozšířil úspěšně.
Nejen v putykách, ale i v objetí zahradního lehátka mohl člověk nasávat nová slova z denního tisku. Konečně jsem tak pochopil význam termínu „kapánci“, s nímž se vytasil Jiří Čunek. Takto prý na Valašsku říkají Pražákům, kteří jsou vždy kapánek chytřejší. Čunkovo věru zázračné osvobození ukázalo nejen, kdo je tady kapánek, ale i regionální rozptyl výrazu. Vždyť otrlý Pražák by k celé kauze ucedil pouze: „Úďo, to je naplosto noumální.“ A dal by si „chytrý kafe“, tj. kávu s rumem.
Jazykovým citem se blýskl i pan prezident. K jeho autorským novotvarům dovolenkář (ten, kdo jezdí na dovolenou), kamarádovač (kdo se kamarádí), slavič (kdo slaví narozeniny) či chlebista (kdo preferuje chléb) přibyl vraceč. Toť člověk, jenž se opakovaně vrací k uměleckým dílům. Ve vší skromnosti bych si hlavě státu dovolil navrhnout ještě terminus přikreslovač - ve vlaku do Čerčan totiž na reklamu na Klausovu knihu o modré, nikoli zelené planetě kdosi pod státnický knírek přikreslil bublinu se slovy: „Příroda se mýlí, pravdu mám pouze já.“ Není tedy divu, že se neobjevuje žádný Antiklaus, jak zní další neologizmus, jejž porodila nejspíš brzká uzávěrka.
Jakým drinkům holduje pan Klaus, netuším. Jeho nástupce Topolánek se v pařácích osvěžoval nealko mixem Sokol (soda, kola, led). Pít by jej měli i v České televizi, neboť za střízliva by nemohli celé léto vysílat socialistické estrády s Karlem Gottem. Ne nadarmo nazval jistý vtipálek tyto recitály „štrougalantními“ - tu atmosféru prostě nevystřihnete. Novináři navíc v archivech StB vyšťourali další „hrby“ na kádrových materiálech našich umělců. Otázka jazykozpytce: Máme přehodnotit jejich dílo a číst mezi řádky? Skrývají jinotaje Neckářovy songy Má něco s jedním pánem, Muž mnoha tváří či Šá-la-la-la-lí? Máme reinterpretovat Dvořákova hastrmana na prknech Semaforu? Asi ne. Vždyť i libreto naší nejnárodnější opery Prodaná nevěsta napsal agent tajné policie. A Semafor? To je přece: griotka, vaječňák, zelená.
Rozrušen letním přemítáním zašel jsem do pražské Lucerny, kde naše stálice vháněly národu slzy do očí. Kupodivu v místech, kde Karel Gott rozechvíval svůj sametový tenor a Jitka Zelenková se za ním vlnila jako bájný Laokoon, byly samé mrtvoly. Říkají tomu výstava Bodies, ale je to spíš hororový kabinet. V lihu tam mají i kuřákovy plíce, snad aby ilustrovali ideu, že tělo má jít do hrobu zhuntovaný. Jelikož jsem však u exponátů neobjevil pověstnou záklopku, jež má krotit pijáky, mohu na závěr doporučit speciální koktejl 5-2-4 (pátá a druhá láhev ve čtvrté polici neznámého baru) řečený též Mněňák. Ráno pak říkáte: Mně ňák není dobře...
***
Ne nadarmo nazval jistý vtipálek Gottovy recitály v Lucerně „štrougalantními“ -tu atmosféru prostě nevystřihnete
O autorovi| Jan Nejedlý literární publicista
