PRAHA Iva Militká, která před rokem stála u zrodu kauzy Kundera, věří, že slavný spisovatel věděl, čí jméno nese na policii. Zároveň odmítá, že by esenbákákům prozradila minulost agenta chodce Miroslava Dvořáčka, který pak skončil na příštích čtrnáct let ve vězení. Kundera, který s médii téměř nekomunikuje, již loni jakýkoliv podíl na udání Dvořáčka popřel.
„Může se o mě říkat, že jsem blbá, že jsem byla úplně pitomá. To všechno beru, to je pravda. Já jsem to vlastně všechno způsobila. Absolutně je ale nemožné, že bych to pověděla esenbákům,“ řekla včera večer LN Militká.
Pochybnosti okolo rolí Kundery, Militké a jejího tehdejšího partnera Miroslava Dlaska vzbudil dokument, který LN zveřejnily včera. Je jím řeč náměstka ministra národní bezpečnosti Jaroslava Jermana z roku 1952, ve které vysoký režimní funkcionář stručně rekapituluje okolnosti Dvořáčkova zatčení.
Oproti před rokem nalezenému policejnímu hlášení je v jeho řeči Kundera zatlačen do pozadí a výrazně naopak posílena role Militké.
„Na základě tohoto hlášení odešli dva příslušníci SNB do bytu studentky a udělali prohlídku kufru, jehož obsah byl však bez závad.
Během prohlídky však jmenovaná prohlásila, že Dvořáček zběhl z vojny a uprchl do Německa. Po této výpovědi orgánové čekali v uvedeném bytě na Dvořáčka a po jeho příchodu tohoto zatkli,“ řekl během přednášky Jerman. Podle jeho řeči Kundera vůbec nevěděl, kdo je Dvořáček, a esenbákům šel říci jen to, že si tu nechal kufr podezřelý člověk.
Původní policejní hlášení ovšem připouští dvojí výklad a posloupnost událostí byla většinou interpretována takto: Militká řekla Dlaskovi o Dvořáčkovi a jeho minulosti. Dlask pak předal informaci Kunderovi, který zašel na služebnu a řekl esenbákům, že na koleji si nechal kufr člověk, který se právě vrátil z emigrace z Německa.
Dnes již osmdesátiletá Militká se domnívá, že Jermanova řeč je zkreslená a nepostihuje pravdu. „Chodili jsme na oběd do právnické menzy. Tam jsem někdy kolem druhé hodiny Dlaskovi řekla: Dnes večer ke mně, prosím, nechoď, bude tam Dvořáček. Už kolik měsíců před tím jsem přitom Dlaskovi vylíčila historii Dvořáčka,“ popisuje běh tehdejších událostí Militká.
Dlask se pak prý sebral a šel zřejmě na studentské koleje za Kunderou. „Ve čtyři hodiny Kundera přišel na služebnu. Je tam rozmezí asi dvou hodin, ve kterém se museli sejít a poradit, jak to udělají,“ dohaduje se Militká. Věří sice, že Dlask Kunderovi řekl o Dvořáčkovi vše. U schůzky ale nebyla. Kundera, pokud tedy na služebnu vůbec šel, nemusel i přes tvrzení Militké, minulost Dvořáčka znát. Samotné zatčení Dvořáčka Militká podle svých slov neviděla: „Když už bylo šero, vracela jsem se na kolej a v chodbě mě zastavili nějací studenti. Odvedli mě do vedlejšího pokoje a řekli mi, že už ničemu nepomůžu. Ať neblbnu. Ti policajti, kteří u mě (v pokoji) byli, se mnou vůbec nemluvili.“
Kundera s Dlaskem se Militkou podle jejího názoru pokoušeli chránit: „Chtěli mě od toho zřejmě držet dál. Dlask, který byl Kunderův přítel, se na Kunderu patrně obrátil. Buď že si nevěděl rady, nebo ho přímo poprosil o to, aby mu pomohl. Myslím, že oba mě chtěli chránit – tu pitomou holku.“ S Kunderou se prý tehdy úzce přátelili. To podle Militké dokazuje výtisk první Kunderovy knihy, který spisovatel dvojici s věnováním daroval.
Včera zveřejněný dokument, který nalezl historik Jan Kalous, dokazuje, že policejní hlášení o udání není falzem. Řada odborníků přesto připouští, že Kundera nemusel být do udání Dvořáčka vůbec zapleten.
***
Kundera, pokud tedy na služebnu vůbec šel, nemusel i přes tvrzení Militké minulost Dvořáčka znát
