Program letošních Shakespearovských slavností zpestřilo hostování British Shakespeare Company (BSC), souboru, který se v autorově rodné zemi specializuje na open air produkce. V Praze představil své dvě nejúspěšnější inscenace Mnoho povyku pro nic a Sen noci svatojánské. Druhou pozorně sledoval i slavný oscarový herec Ben Kingsley, patron BSC a manžel účinkující herečky Daniely Lavenderové.
Ředitel, režisér a herec BSC v jedné osobě Robert J. Williamson v podstatě zasvětil život Shakespearovi. Možná proto ve svých inscenacích neusiluje o žádné převratné interpretace, ale spoléhá především na sílu autorova slova, vtip i dějovou zápletku. Zřetelné je to hlavně u Mnoho povyku pro nic, kde často převažuje až deklamativní ráz.
Nepatřičné egyptské kulisy Soubor nepracuje se scénou, evidentně spoléhá na reálnou kulisu hradů, zámků, jezer atd., kde své produkce předvádí. Egyptské skulptury, které se objevily v obou komediích, tak působily poněkud zvláštně. Jako by je sem přenesli z letošního Antonia a Kleopatry. Možná by úplný scénický minimalismus byl účinnější. Kostýmy jsou alžbětinské, spíš funkční a účelné než zdobné.
Pro zájezdovou verzi jsou některé postavy spojeny, ale ne úplně šťastně. Některé role to dokonce trochu poškozuje, například dona Juana nebo dona Pedra, jenž se poněkud nelogicky musí ujmout i písně.
Na druhou stranu si ale zase publikum užije výstupy, které se většinou škrtají – například scénu Claudiova „pokání“ v kapli. Mnoho povyku pro nic je ovšem především soubojem dvou pohlaví, jež reprezentují věčně se špičkující a posléze neméně zamilovaní Beatrice a Benedick. Zatímco Martha Swannová rozehrává Beatrici velmi energicky a ve více polohách, v jejím vtipkování totiž občas probleskne i lehký závan smutku, tím více zastíraný halasně propagovanou nezávislostí, představitel Benedicka Steven Blakeley vsadil jen na komickou notu. A to dokonce tak usilovně, že zcela vymazal charakter postavy. Mladá hvězda souboru Louisa Lyttonová jako Hero i Claudio Gabriela Thomsona předvedli své milence v obecně lyrizující poloze, takže milostná zápletka působila mdle.
Odvážnější „Sen“ Dojem z technicky precizního, ale jinak nepříliš zábavného Povyku napravil Sen noci svatojánské. Tady se Williamson pustil do textu přece jen odvážněji. Výrazně oddělil tři dějové linie, podtrhl mužskou nadvládu na začátku hry, kterou pak v lesních scénách obrátil naruby.
Spojení postav Thesea a Oberona i Hippolyty a Titánie jsme už viděli, ale tak temperamentní Hermii a Helenu asi ne. Martha Swannová nehraje Helenu jako ufňukanou chudinku, nýbrž energicky a razantně uhání Demetria. Když si myslí, že si z ní Lysandr a Demetrius tropí žerty, rázně rozdává rány i slova. Přesto si alespoň na chvíli vychutnává okamžik, kdy se jí oba nečekaně dvoří.
Od rány je i Hermie Jacqueline Wilderové, která dokáže vychytrale užívat charakteristické ženské zbraně. Zkrátka obě dívky zamilovaným mladíkům vládnou a ti se stávají jejich oddanými oběťmi. Milostné scény v lese pak režisér detailně propracoval a je především jejich zásluhou, že se publikum tak baví. Samozřejmě jsou zde také řemeslníci a jejich nacvičovaná tragédie o Pyramovi a Thisbe, ale tady je té proplánované komiky až příliš. Realizace Zdi je pak na hranici vkusu.
Z celé veselé kumpanie si nejlépe vede sám režisér, který si přidělil vděčný part Klubka. Dobře mu padne i loutková oslí hlava, méně už se daří její odčarování.
Paralelní světy Svět lidí užasle sledují mystické postavy, které svými zásahy přispívají k milostnému šálení. Robustní Oberon Davida Daviese má k ruce rtuťovitého, klukovského Puka, jenž tentokrát na rozdíl od Benedicka Stevenu Blakeleymu dokonale sedí. Daniela Lavenderová je šarmantní Titánií a provázejí ji elfové a elfky v nápaditých zkrácených barokních kostýmech.
Jen škoda, že se v inscenaci tyto světy vědomě neprolnou. Spojení postav lidí a duchů to přímo nabízelo. Takhle zůstalo pouze u formálního snížení rolí vzhledem k početnosti souboru. Poněkud slabší je také hudební a choreografická stránka inscenace. Přesto hostování anglického souboru přineslo zajímavé srovnání s našimi domácími produkcemi a zcela naplněné hlediště přijalo populární British Shakespeare Company vstřícně.
***
HODNOCENÍ LN
*****
William Shakespeare:
Mnoho povyku pro nic
British Shakespeare Company
Režie: Robert J. Williamson
*****
William Shakespeare: Sen
noci svatojánské
British Shakespeare Company
Režie: Robert J. Williamson
Kostýmy: Elizabeth Evans
Choreografie: Lee Crowley
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
