Dohodu považuje ministr životního prostředí Petr Hladík za velmi dobrou, obyvatelům regionu dává možnost nahlédnout, co se děje za hranicemi a jaký dopad na ně těžba má.
„Lidé žijící v Hrádku nad Nisou a okolí neměli informace a nevěděli, jaký dopad má těžba na obyvatele České republiky a především regionu. Dnes už máme veškeré informace v oblasti vod, prachu, hluku, které zveřejňujeme na stránkách ministerstva životního prostředí,“ konstatoval Hladík po dnešním jednání s hejtmanem Libereckého kraje Martinem Půtou.
Půta souhlasí s tím, že smlouva je dobře vyjednaná a prospěšná. Hlavním přínosem je podle něj dostupnost konkrétních dat. Od podepsání dohody v únoru 2022 si totiž obě země zmíněné údaje pravidelně vyměňují.
Na to plánuje Hladík apelovat při své budoucí návštěvě sousední země u polské ministryně životního prostředí Anny Moskwové s tím, že je důležitá důvěra lidí z pohraničních regionů, na které celá situace kolem Turówa doléhá nejvíce. Hejtman pak plánuje to samé na regionální úrovni.
Ministr i hejtman upozornili, že dohoda upravuje množství zveřejňovaných informací a že bez souhlasu polské strany nemohou být zveřejněna data, která byla naměřena ještě před podpisem dohody. Mohlo by to dohodu ohrozit a umožnit její vypovězení, což ani jeden ze zástupců nechce.
Podzemní stěna přináší nadějné výsledky
V průběhu dnešního jednání řešili i to, jak využít 35 milionů eur, které získal kraj od Polska jako odškodnění. Podle ministra půjdou peníze především na investice do velkých infrastrukturálních staveb, propojování vodárenských soustav či zásobníků vody, aby jí oblast, která je polské straně nejblíž, měla dlouhodobě dostatek.
Klesání spodních vod, ke kterému podle Hladíka dochází už od 80. let, by měla zabránit podzemní bariéra, kterou loni v červnu Polsko postavilo. Shrnutí o jejím fungování by mělo Česko dostat během dvou měsíců. „Polská strana nám předá nejen data, ale i vyhodnocení. Mám velký zájem na tom, aby data byla správně interpretována,“ zdůraznil Hladík.
Za tímto účelem ustanovil skupinu odborníků v oboru hydrogeologie, kteří budou dlouhodobě posuzovat, jestli podzemní stěna funguje. Tedy jestli zastavila pokles vody, zda vedla k návratu spodních vod a jestli opravdu těsní, jak má. V opačném případě by na základě smlouvy bylo možné vyzvat Polsko k dalšímu jednání.
Hejtman Půta přislíbil, že průběžné vyhodnocení od českých expertů bude zpřístupněné veřejnosti. Nyní má Česko data z testovacího provozu z období od loňského června do ledna 2023, která přinášejí dobré výsledky.
„Ukazuje se, že ve vrtech podél bariéry, které sledují, jak se mění hladina podzemní vody, hladina narůstá o centimetry až metry,“ uvedl ředitel České geologické služby Zdeněk Venera. „Co se zatím projevilo, dává naději, že to bude fungovat,“ dodal.
Ekologové dohodu odmítají
Podle ekologů z hnutí Greenpeace a některých obyvatel z okolí dolu však dohoda nefunguje. Podle organizace Greenpeace vláda vyměnila ochranu vodních zdrojů za peníze na krizovou infrastrukturu, jako je například výstavba vodovodů, místo toho, aby tlačila na uzavření dolu a ochranu životního prostředí.
To je totiž nejen znečišťováno prachem, ale hladiny podzemních vod v pohraničí klesají právě kvůli pokračující těžbě a odtoku vody.
„Případ hnědouhelného dolu zůstává jako ukázka neomezené moci fosilního průmyslu, který ničí majetek i životní prostředí ve třech státech, zatímco okolní státy a EU selhávají v ochraně svých občanů a občanek před dopady tohoto průmyslu,“ komentovala v minulosti situaci Nikol Krejčová z Greenpeace ČR.
Lidé žijící na hranicích mají stálý strach z toho, že kvůli postupující těžbě přijdou o zdroje pitné vody, trápí je ale i hluk. Síť vodovodů, která je zahrnutá ve smlouvě jako jedna z podmínek, se navíc stále nezačala stavět a zůstává tak pouze ve fázi plánů.
Hluková zátěž se snížila
Polská strana však zajistila trvalé měření úrovně hluku i prašnosti na české straně. To ukázalo, že mezi roky 2020 a 2021 došlo k mírnému snížení hlukové zátěže a že emisní limity pro ochranu životního prostředí a lidského zdraví se pohybují v předepsaných normách.
Společnost PGE, která důl Turów provozuje, ale stále od polských úřadů nezískala potvrzení o možnosti těžby do roku 2044, využívá tak kontroverzního povolení, které umožňuje pokračovat v těžbě uhlí až do roku 2026, které je podle Soudního dvora EU v rozporu s právem Evropské unie.
