* LN Vaše Veličenstvo, jaké poselství vezete do České republiky?
Je to má první oficiální návštěva České republiky. Všichni členové jordánské delegace i já se těšíme, až budeme s prezidentem Klausem a dalšími představiteli probírat témata, kde můžeme pokročit ve vzájemné spolupráci stejně jako ve spolupráci obou regionů. Jsem zde, protože Česká republika nyní hraje na Blízkém východě jakožto předsednická země Evropské unie důležitou roli. A s prezidentem Klausem budu o budoucnosti míru na Blízkém východě mluvit.
* LN Letos v únoru uplynulo přesně deset let od Vašeho nástupu na trůn. Co považujete za svůj největší úspěch?
Naším hlavním úkolem je zajistit Jordáncům co nejlepší život. Naší největší devizou je náš lidský potenciál, a proto se soustředím na zlepšování kvality života všech Jordánců – zajištění vzdělání a dovedností mladým lidem, které potřebují ke konkurenceschopnosti a otevírání nových horizontů, boj s chudobou a nezaměstnaností a udržení trvalého směřování země vstříc pokroku a rozvoji. Hodně věcí se už udělalo a další se ještě musí uskutečnit. Chceme, aby o své budoucnosti rozhodovali všichni Jordánci.
* LNA je tu něco, co byste z dnešního pohledu dělal jinak?
Přál bych si jen, aby měl den víc hodin, abychom toho stihli víc, pokud jde o rozvoj země.
* LN Jordánsko hraje na Blízkém východě klíčovou roli. V roce 1994 jste uzavřeli mírovou dohodu s Izraelem. Jaká pozitiva a negativa tento odvážný krok za těch 15 let přinesl?
Na mírovou dohodu s Izraelem jsme vždy pohlíželi jako na součást našich snah o dosažení úplného míru v regionu. Snažili jsme využít naše vztahy s Izraelem, abychom je povzbudili směrem k úplnému míru, jehož hlavní podmínkou je usmíření s Palestinci na základě existence dvou států. Uzavřeli jsme mírovou dohodu s Izraelem poté, co Izrael souhlasil s návratem okupované půdy a sdílení vodních zdrojů. Celý potenciál této dohody ale nelze naplnit, pokud nebude dosaženo úplného míru. Žádná země regionu – Jordánsko nevyjímaje – nemůže naplnit celý svůj potenciál, dokud zuří konflikt. Je stále velkou překážkou pro přeshraniční spolupráci, výměnu znalostí, investic a obchodování. A to je frustrující – zvláště když vezmu v potaz miliony mladých lidí v našem regionu, kteří si pro své životy zaslouží příležitosti, bezpečnost a jistoty. Jejich zářná budoucnost je podkopávána dosavadními neúspěchy v mírovém procesu.
* LN Pokud porovnáte situaci na Blízkém východě v roce 1994 a nyní, tak to není zrovna růžový obrázek. Desítky – či spíše stovky – teroristických útoků, několik regulérních válek a zamrzlý mírový proces. Co může tento tristní obraz změnit?
Politická vůle a tvrdá práce. Myslím, že mezinárodní společenství politickou vůli má – Spojené státy, Evropa a především arabský svět. Je třeba, aby mezinárodní společenství neustále povzbuzovalo zúčastněné strany k návratu k jednacímu stolu, aby celou svou vahou podpořilo jednání o vyřešení konfliktu na základě existence dvou států a v souladu s Arabskou mírovou iniciativou. Ta nabízí Izraeli normalizaci vztahů se všemi arabskými zeměmi výměnou za jeho stažení z okupované arabské půdy a vytvoření nezávislého palestinského státu. Mezinárodní společenství musí Izraeli připomínat, že vznik palestinského státu je v izraelském zájmu – je to jediné řešení konfliktu a katalyzátor celkového míru. V Jordánsku děláme, co můžeme, abychom přispěli k ukončení konfliktu na takovém základě, který podle našeho přesvědčení zajistí trvalý a úplný mír. A budeme v tom pokračovat. Úzce spolupracujeme s dalšími arabskými zeměmi, zvláště se Saúdskou Arábií, abychom prosazovali arabskou vizi míru, která je rozvedena v Arabské mírové iniciativě. Podporujeme egyptské úsilí usmíření mezi Palestinci. Podporujeme vytváření palestinských institucí a snažíme se zmírnit lidské utrpení na palestinských územích. Využíváme našich mezinárodních kontaktů, abychom povzbudili mezinárodní společenství k zapojení do mírového úsilí. Svým podílem ale musejí přispět i zúčastněné strany. Palestinci si musejí udělat doma pořádek a učinit konec vnitřním rozporům. A co je ještě důležitější, Izrael musí učinit strategickou volbu míru. Izrael říká, že je odhodlán k mírovému procesu a k vyjednáváním. V tomto ohledu ale musí být něco víc, než jen nekonečný „proces“ a vyjednávání pro vyjednávání. Musí tu být odhodlání ukončit tento konflikt v souladu s jediným řešením, které je známé a mezinárodně akceptovatelné, dokonce i mnohými v Izraeli: existence dvou států – nezávislého palestinského státu, který by existoval vedle Izraele v míru a bezpečnosti.
* LN Česká republika jakožto země předsedající Evropské unii vyvinula značné úsilí, aby uklidnila situaci po konfliktu v pásmu Gazy. Výsledky jsou ale smíšené. Může vlastně tak malá země, jakou je Česká republika, dosáhnout něčeho na Blízkém východě, když ani USA nejsou schopny tamní konflikt vyřešit?
Ano. Česká republika hraje důležitou roli, zvláště nyní jakožto země předsedající EU. Jak už jsem řekl, mezinárodní společenství včetně EU, která je nejbližším sousedem (našeho) regionu, může soustředit své úsilí na to, aby zcela otevřeně dalo zúčastněným stranám na srozuměnou, co se musí stát a jaké mohou být následky, pokud nedostojí svým závazkům ohledně řešení konfliktu.
* LN Na Západě vyvolává velké kontroverze otázka, zda se má či nemá jednat s palestinským hnutím Hamás. Při své nedávné návštěvě Rabatu jste společně s marockým králem vyzvali k vytvoření „společné palestinské vlády“. Pokud taková vláda nevznikne, měl by Západ jednat přímo s Hamásem?
Arabské země po Palestincích chtějí, aby učinili přítrž svým vnitřním sporům. Domníváme se totiž, že jejich vnitřní konflikty podkopávají jejich sen o nezávislém palestinském státě. Tyto vnitřní rozpory si také vybírají velkou cenu na každodenním životě Palestinců. Co se týká toho, zda se má vyjednávat s jednou či druhou stranou, my v Jordánsku udržujeme naše mezinárodní vztahy s vládami, nikoliv se stranami. Doufáme, že úsilí o usmíření vedené Egyptem přinese úspěch v podobě takové palestinské vlády, která bude schopna sloužit svým lidem a zaručit jejich práva. A taková vláda bude mít naší plnou podporu.
* LN Teď zpátky k Jordánsku. Jste chválen jakožto propagátor reforem, zvláště těch ekonomických. Co se však týká politické liberalizace – máte v této oblasti nějaké limity? Jak se například díváte na nebezpečí společné celému arabskému světu – tedy že politické reformy mohou vynést k moci ne zrovna liberální síly, jako jsou islámští fundamentalisté?
Na naše reformy pohlížíme jako na holistický proces, v němž reformy v jedné oblasti podporují a posilují reformy v oblasti jiné. Aby byl náš rozvoj účinnější, tak musíme docílit většího zastoupení v rozhodovacím procesu. Už před mnoha lety jsem prohlásil, že politické reformy jsou zásadní i pro úspěch těch ekonomických. Ale i reformy jsou procesem. Uznáváme, že toho musíme ještě hodně udělat. Mezitím jsme ale provedli velké zákonodárné reformy, abychom vytvořili politické prostředí, které povzbuzuje vznik výkonných, konkurenceschopných politických stran, které reprezentují spektrum názorů v této zemi a které mají jasnou platformu. Pracujeme také na převedení některých rozhodovacích procesů na nižší úroveň, a to prostřednictvím decentralizace zahájené minulý měsíc. A co se týká islamistů, na které se ptáte – ti jsou nedílnou součástí naší sociální struktury a politického prostředí. Tak jako všichni Jordánci uplatňují i oni svá politická práva a účastní se veřejného života. Jsme stabilní zemí, řídíme se svojí ústavou a svými zákony. A povzbuzujeme všechny Jordánce, aby k politickému životu v této zemi přispívali.
* LN Dalším nadnárodním tématem je jaderná energie, zvláště ve světle obav týkajících se íránského nukleárního programu. Vaše země chce také atomovou energii rozvíjet. Nevidíte ale nebezpečí „nuklearizace“ Blízkého východu? Někdy je těžké rozlišit mezi civilním a vojenským využitím jádra...
Dnes panuje hrozba šíření jaderných zbraní v celém světě, ne pouze na Blízkém východě. Jordánsko vždy vyzývalo k tomu, aby byl celý region bez zbraní hromadného ničení. Zároveň se ale země po celém světě včetně Jordánska pokoušejí hledat alternativní zdroje energie. V zájmu globálního míru a bezpečnosti je více než kdy jindy nutné zajistit, aby jaderné programy byly deklarované a byly v souladu s mezinárodními smlouvami a zvyklostmi. A to je prvním pravidlem našeho jaderného programu.
* LN Vaše Veličenstvo, otázka na závěr: když slyšíte Česká republika, co Vás napadne jako první věc?
Jsem si jistý, že nejsem sám, kdo si vybaví dramatické záběry ze sametové revoluce, která před dvěma desetiletími ukončila zahraniční okupaci tehdejšího Československa. Byl to silný příklad poklidné změny. A když sleduji ten úžasný růst a rozvoj České republiky za tak krátkou dobu, její rychlé začlenění do Evropy a světa... ano, to je příkladem, co nám nadále na Blízkém východě schází kvůli tomu, že nedokážeme zdejší konflikt ukončit. Nemůžu než obdivovat, co jste udělali, a přát si podobně šťastný scénář na Blízkém východě.
***
„Palestinci si musejí udělat doma pořádek a učinit konec vnitřním rozporům. A Izrael musí učinit strategickou volbu míru.“
Voják a královna
Abdalláh II. (47) je synem dlouholetého jordánského vládce, krále Husajna. Získal kvalitní vzdělání v Británii – absolvoval vojenskou akademii v Sandhurstu a strávil i rok na univerzitě v Oxfordu. Zkušenosti sbíral v britské armádě, později je zúročil v jordánských ozbrojených silách. Jeho manželkou je sympatická královna Ranja, která se narodila v Kuvajtu, ale je palestinského původu (na snímku je během nedávné návštěvy JAR). Mají spolu čtyři děti.
