Studium nemusí probíhat jen s lektorem, který v učebně vysvětluje novou látku, zkouší a dává příklady. Při výuce lze využít i tzv. e-learningové programy, které studium buď pouze podporují, nebo mohou dokonce umožnit samostudium.
E-learningové programy využívají informační technologie. Vzdělávání je částečně nebo úplně přinášeno prostřednictvím internetu. Programy mohou být vytvořeny tak, že je využívá student sám, v rámci jiných může ale také komunikovat s lektorem (např. e-mailem, prostřednictvím telefonického programu skype či videokonferencí). Lektoři se tak mohou věnovat studentům individuálně.
Na základě zpětných informací má také vyučující informace o tom, jak si student v jednotlivých lekcích vedl, kolika kde dosáhl bodů a kolik času strávil v jednotlivých oblastech výuky. Výsledkům pak přizpůsobuje další výuku.
E-learning snižuje finanční náklady studia, umožňuje snadno si zopakovat látku, které student nerozuměl nebo ji zapomněl, a je méně náročný na přítomnost lektora. Studentům umožňuje větší flexibilitu – časovou i prostorovou – a také postup vlastním tempem.
Nejlepší je kombinace počítač – lektor
Praxe však ukazuje, že práce s „monitorem“ není vždy úplně uspokojivá a nemusí přinést požadovaný výsledek. V současné době se proto stále více rozrůstá tzv. „blended-learning“ neboli výuka smíšená, která spočívá ve využití e-learningu, multimediálních prostředků a práce s učitelem. Ten je v pozici konzultanta, který sleduje práci svého žáka přes web a v pravidelných intervalech, třeba jednou za čtrnáct dní, s ním procvičí nezvládnutou část, vysvětlí nepochopený jev.
***
Práce s „monitorem“ není vždy uspokojivá. V současné době se proto prosazuje tzv. „blended-learning“ neboli výuka smíšená.
