Vůz umně provedl mezi kužely, až k bariéře na okraji parkoviště. Ve spěchu vyběhl zkontrolovat postavení sanitky a pak opatrně najel jedním kolem mezi dvě dřevěné desky co nejtěsněji k mantinelu.
Čekalo ho ještě zaparkování do úzce vytyčeného prostoru a kličkování mezi kužely pozpátku. Soutěž přesnosti je pořádnou výzvou. Málokdo ji zvládne hladce. „Udělal jsem tam úplně zbytečný kontakt, to byla hloupost,“ lamentoval Jan Kojecký.
Řidič reprezentující Zlínský kraj se totiž při jízdě dotknul překážky, za což mu přiskočily trestné sekundy. „Měl jsem si to pohlídat,“ kroutil hlavou.
V té chvíli ještě netušil, že se navzdory chybě stane celkovým šampionem. Jízdu měl totiž svižnější než ostatní a zářil i v dalších disciplínách. Ty jsou navrženy tak, aby prověřily záchranářské šoféry v dovednostech, které využívají v praxi. Kromě přesnosti si během závodu vyzkoušeli i slalom, přezouvání kol či zkoušku z pravidel silničního provozu zaměřených na vozidla s předností v jízdě.
„Disciplíny jsou záchranářům šité na míru,“ přibližuje ředitel zlínské záchranky Josef Valenta. „Do toho vstupuje faktor stresu. Psychická nepohoda se násobí při soutěži, ale i ve chvílích, kdy zachraňují lidské životy.“
Chtějí založit tradici
Valenta i jeho kolegové nosili v hlavě nápad na uspořádání takové soutěže už dlouho. Loni se jim povedlo zorganizovat první ročník a chtěli by z akce mít tradici.
„V rámci republiky nic takového není. Přitom je cítit velký zájem a potřeba řidičů se takto potkávat,“ zmínil Valenta a pochválil, že se do soutěže zapojili zástupci všech krajů. „Je v tom soutěživost. Ale zároveň i příjemné setkání s kolegy,“ říká Jiří Vele, který reprezentuje Liberecký kraj.
Se sanitkou jezdí necelé dva roky a sám potvrzuje, že mu účast na mistrovství může pomoct i v praxi. „Běžně jezdíte v úzkých uličkách, mezi paneláky, mezi auty,“ zmiňuje. „Musíte být rychlí, ale zároveň nechcete nic odřít, protože by z toho byly jen nepříjemnosti. To je věc, v níž vás soutěž na přesnost prověří.“
Při závodě záchranáři zároveň zakusí, jaké je to jezdit pod tlakem. Přesnost totiž musejí zvládnout do určitého časového limitu. Navíc jedou před očima svých kolegů a nechtějí zbytečně chybovat.
„Samozřejmě, když vezete člověka v bezprostředním ohrožení života nebo třeba těžce zraněné dítě, je to psychicky ještě náročnější,“ neskrývá Kojecký. „Ale i tady při soutěži jsme dost ve stresu,“ připomněl. Se sanitkou na Uherskohradišťsku jezdí už osm let.
Během závodu si vyměňoval postřehy a rady s kolegou Robertem Kotibou, který v práci šoféruje na Kroměřížsku. V soutěži týmů oba borci reprezentující Zlínský kraj skončili druzí.
