Exministr spravedlnosti Němec získal další státní zakázku. Za 35 milionů korun poskytuje jeho advokátní kancelář právní služby Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Mlýnek na peníze se točí vesele dál a dál.
Vzpomínáte na loňský rok, kdy se sestavovaly kandidátky pro komunální volby? Tehdy véčkaři nabídli redaktorovi MF DNES Jaroslavu Kmentovi pozici lídra na kandidátce v Praze 1. Kmenta to s díky odmítl. Že by už tehdy někdo tušil, že nás čeká seriál o ABL?
Česká vrcholová politika je postavena především na prvoplánové účelovosti. Občas tak vznikají téměř neuvěřitelné kuloárové koalice, které pak ovlivňují příběhy na naší politické scéně. Proslýchá se, že čerstvým příkladem zákulisních dohod je sbližování čtveřice Bárta - Hašek - Hrdlička - Klaus. Zdá se vám to nelogické? Ano, ale copak má česká politika nějakou jinou logiku než právě onu účelovost? A když je potřeba, vytáhnou naši eskamotéři své oblíbené mantry -o klidu na práci, padni komu padni, nutnosti reforem, rozuměj zdražování, boje s korupcí a hlavně pozor na ty kritiky a kverulanty.
Vleklá krize zdravotnictví se zúžila pouze na platy lékařů. Zapomenuto zůstane hospodaření VZP, předražené nákupy a ceny léků. Rád bych se mýlil, ale to bychom museli žít asi v jiné zemi.
Musíme popsat minulost...
Kauzou posledních dnů je kauza Vondra. A co příští týden? Uvidíme. Vondra má proti sobě silný tým protivníků. Především jsou to otcové zakladatelé TOP 09 Mirkové Kalousek a Topolánek. K ruce mají bývalého šéfa Úřadu vlády Nováka, ale taky mediálního mága Kuzmiaka a řadu dalších. Nebyl náhodou v té době Topolánek premiérem a Kalousek ministrem financí? Záhadný zisk majitelů společnosti ProMoPro svádí k různým úvahám. Přesto se vtírá otázka, zda to není odveta za Bartáka. Mlha střídá mlhu.
V okolí prezidenta Klause se rodí projekt prezidentské knihovny, prý pod oslavným názvem Centrum dokumentování úspěchů. Za touto kimirsenovskou vizí stojí dlouholetý přítel V. K. JUDr. Karel Muzikář st., kterého můžete objevit i pod jmény Zdeněk či Kurt. Tak se zdá, že se pan MUDr. Jan Hnízdil ve svých soudech příliš nemýlí.
Nedávno jsem četl zajímavou analýzu, která popisuje a mapuje tzv. českou cestu privatizace. Vychází z ověřených zdrojů a konkrétních dat. Zaměřuje se na investiční privatizační fondy, banky, ale i osudy privatizovaných podniků a roli podniků s majoritní účastí státu. Ze 437 investičních privatizačních fondů jich 10 nejúspěšnějších získalo body od více než 40%občanů. 75%fondů řídili bývalí nomenklaturní kádři a pracovníci či spolupracovníci StB. Někteří jiní nastoupili do služeb zahraničních investorů. To je zárodek dnešních českých miliardářů, kteří si, až na vzácné výjimky, ochočili nastupující politickou garnituru. Autor textu nahrazuje populární slovo tunelování za výstižnější pumpování. Tuto dobře připravenou partu postupně doplňovali mladší vlčáci, kteří posléze ovládli i penězovody z veřejných zdrojů. Kdo si dnes vzpomene na Harvardské fondy, lokální banky či pozdější roli konsolidační agentury a mnohé další? Musíme popsat minulost, abychom pochopili současnost a mohli lépe projektovat budoucnost. Pokud ovšem už není pozdě. Nekvalita a nepoctivé úmysly stahují naši zemi níž a níž.
O autorovi| PETR HAVLÍK, předseda Občané.cz
