Středa 24. července 2024, svátek má Kristýna
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Modlitba pro rok 1968

Česko

  11:03
I v hudbě se odrazila uvolněná atmosféra pražského jara. Od poloviny 60. let došlo k jejímu rozkvětu a bylo to i díky inspiraci ze zahraničí.

Symbolem okupace vojsky Varšavské smlouvy se stala píseň Modlitba pro Martu Marty Kubišové (na snímku s Dubčekem a Gottem) foto: Hynek Glos, Lidové noviny

Hlavní zásluhu na rozmanitosti a bohatosti populární hudby šedesátých let měly týmy, které se vytvořily kolem divadel malých forem (Divadlo Na zábradlí, Semafor nebo Rokoko a další). Například trojice hvězd Helena Vondráčková, Marta Kubišová a Václav Neckář se v roce 1968, kdy jejich popularita byla takřka na vrcholu, rozhodli z Rokoka odejít a na podnět skladatele a producenta Bohuslava Ondráčka (v této branži byl skutečným průkopníkem - profese producenta u nás do té doby oficiálně neexistovala) a dirigenta Josefa Vobruby založili trio Golden Kids.

Lady Carneval
Vzhledem ke změně politických poměrů však skupina stihla vydat pouze dvě alba a připravit tři koncertní programy; Marta Kubišová byla pak na téměř dvě desetiletí umlčena. Letošní návrat Kids po 40 letech skončil fiaskem a interpreti pokračují v sólových drahách. Jaký nádherný svět...

Karel Gott v roce 1968 bodoval s Lady Carneval, Eva Pilarová, jedna z nejpopulárnějších a nejkvalitnějších zpěvaček, duetem s Jaromírem Mayerem Rozhoupej zvony, další duet patřil Vondráčkové a Waldemaru Matuškovi v písni To se nikdo nedoví. Ne každá skladba ale byla tak bezstarostná... Modlitba pro Martu, kterou zpívala Marta Kubišová, se stala symbolem okupace (Ať mír dál zůstává/ S touto krajinou/ Zloba závist zášť/ Strach a svár/ Ty ať pominou/ Ať už pominou...), podobně Krylova píseň Bratříčku, zavírej vrátka.

Nejen v Československu se v hudbě odrážela soudobá společenská a politická situace a poměry. A zahraniční populární hudba byla v té době inspirací i hudbě české. Mezi největší zahraniční singlové hity patřily Hey Jude a Lady Madonna od The Beatles, v Americe bodovaly Jumpin’ Jack Flash od The Rolling Stones, píseň (Sittin’ On) the Dock of the Bay Otise Reddinga a především Armstrongova (What A) Wonderful World. Právě ta se v roce 1968 stala „protilékem“ náročné politické situace ve Spojených státech. Mluvčím nové hudební generace se stal Bob Dylan, který například v roce 1968 vydal desku John Wesley Harding ovlivněnou jeho dva roky starou havárií.

V San Francisku začal vycházet čtrnáctideník Rolling Stone, který ovlivňoval trendy v pop music v následujících desetiletích - na svém kultovním statusu za tu dobu zapracoval a vychází dodnes. Na Broadwayi měl premiéru muzikál Hair (Vlasy). V Americe pokračovalo hnutí hippies - svůj vrchol zažili hudební fanoušci až o rok později na festivalu Woodstock.

Až do léta...
Podhoubí československé hudební scény se rozrůstalo od poloviny šedesátých let. Za bigbítem a rockem chodila pražská mládež do sálu klubu Olympik, podle kterého se pojmenovala skupina Petra Jandy, do divadélka Sluníčko a později také do Music F Clubu (později známého jako Klub Futurum, fungujícího dodnes). V anketě kritiků Beat 1968 se v kategorii Skupina roku umístili Blue Effect, Olympic a Blues Five. Zpěváky sezony se stali Viktor Sodoma, Vladimír Mišík a Michal Prokop; skladbou roku byla Klaunova zpověď Petra Nováka a Ivo Plicky.

V dubnu 1968 začaly spojené pražské kluby vydávat časopis Pop Music Expres, měsíčník s charakteristickým výtvarným doprovodem Káji Saudka. List bohužel zanikl už v roce 1970. Vznikaly i zcela spontánní hudební scény: písničkáře Kalandru s Hutkou (který v té době působil i jako publicista) nebavilo hrát jen pro pár přátel. Jenže i počátkem roku 1968 trvalo domluvení koncertu čtyři i více týdnů.

Tak přišel Kalandra s nápadem hrát na ulici. S odstupem času Hutka celou věc popsal takto: „Kalandra přišel asi v půlce března s tím, že bychom mohli hrát na Karlově mostě. Takže jsme tam spolu šli, sedli si na bednu na písek a ta nám tam pod tím křížem pak zůstala až do léta...“

Řadě hudebníků se pražské jaro vymstilo. Díky své publicitě se stali jeho tváří, čímž si později podepsali ortel nejrůznějších zákazů vedoucích u některých až k emigraci.