Uznávaný maďarský režisér Kornel Mundruczó (např. Delta) ve filmu Projekt Frankenstein ten příběh jaksi zcivilňuje a přenáší do současné Budapešti. Jeho verze Victora Frankensteina není „šílený vědec“, ale divadelní a filmový režisér, monstrum – obyčejný kluk, který byl „vyroben“ tím nejběžnějším možným způsobem.
Tématem zůstává odpovědnost, nikoliv však odpovědnost vědce za překročení hranice, jež by překračována být neměla, ale odpovědnost otce za hříchy mládí, za díru v srdci nechtěného potomka a neštěstí, jež může zapříčinit.
Na papíře takový koncept může působit docela zajímavě a Mundruczó a jeho kameraman Matyás Erdély ho naplňují s vysokou obrazovou kulturou. Film Projekt Frankenstein se ale přesto nestane ničím víc než zajímavě ilustrovaným konceptem, jeho postavy – především to platí pro monstrózního Chlapce (Rudolf Frecska) – mají dovoleno jen letargicky ilustrovat tezi, která se rychle stane zřejmou a již se autorům nedaří nějak oživit, zatížit hlubším prožitkem.
Výjimkou v tomto ohledu je úvod filmu. Ve scéně konkurzu se Mundruczóovi (jako režisérovi i jako představiteli hlavní role) podařilo účinně zachytit „frankensteinovskou“ dimenzi profese režiséra, který podobně jako vědec v knize Shelleyové vytváří z částí skutečných lidí, z jejich těl a citů, nějakou novou bytost a počíná si při tom docela bezcitně. V pozdějších pasážích se ale snímek prakticky zastaví, aby se přes sérii vynalézavě nasnímaných scén dovlekl k alpskému finále, v němž jako berli použije obligátní bouračku ex machina.
Tomu předchází množství hezkých dlouhých záběrů, v nichž se jakési smutné mátohy plouží velmi fotogenicky zpustlým budapešťským činžákem. Hovoří se maďarsky, občas někdo někoho zabije, občas sněží a krvavé stopy pak vypadají velmi stylově. Spíš uspávající než hypnotické.
***
Projekt Frankenstein (Maďarsko/Německo/ Rakousko, 2010) režie: Kornél Mundruczó hrají: Kornel Mundruczó, Rudolf Frecska, Lili Monori a další premiéra 28. 10.
