Moravský bard
do propasti pad
ďábel samý vnad
až hanba podívat
a brko rudé slzy roní.
Na věčné časy snad
dopředu moc se nedívat
někdy se vtírá trýzeň a chlad
zbývá se sobě vysmívat
a kytara falešně pod prsty vrní.
Hazard nosí pád
tak proč se nepřiznat
že chtěl jsi tolik hrát
až rozum ti dal mat
však od té chvíle neznáš co je spaní.
