Jaká byla hlavní koncepce probíhající výstavy Klasicismus a biedermeier? Naším hlavním záměrem bylo představit to nejlepší z unikátních lichtenštejnských knížecích sbírek. Takové ostatně bylo i přání samotného Hanse Adama II. Dalším důvodem bylo představení stylových projevů klasicismu a biedermeieru. A v neposlední řadě jsme chtěli zdůraznit vazby samotných Lichtenštejnů k českým zemím, a zejména k jižní Moravě.
Na přípravách jste vy osobně pracoval řadu měsíců. Čím je pro vás tato výstava zásadní?
Je to pravděpodobně jedna z nejvýznamnějších zápůjček uměleckých děl do naší republiky. Zatím opravdu nejsme svědky toho, že bychom ve větší intenzitě přebírali takto rozsáhlé výstavy světově významných uměleckých děl, protože to vyžaduje značné finanční prostředky. Takže pokud je nyní v Praze k vidění několik set takto kvalitních exponátů, tak si troufám tvrdit, že to na české poměry není zanedbatelné.
Jak byste charakterizoval dobu, ve které směry, kterým se výstava věnuje, vznikly?
Období biedermeieru se nejčastěji datuje rozmezím let 1815 a 1848. Řada z vizuálních, ale i myšlenkových inovací, které s sebou tento směr přinesl, se ale začala formovat už koncem 18. století, tedy v období klasicismu. Nelze tedy tvrdit, že zrod nové estetiky a nového postoje ke světu souvisel jen s obdobím míru. Vše se zkrátka odvíjelo od požadavků tehdy se rodící moderní společnosti.
Čím byly tyto požadavky specifické? Předměty, kterými se lidé obklopovali, už přestávaly být přezdobené a do popředí se začala dostávat užitná funkce věcí. Byla to doba praktičnosti, s tím, že i samotné společenské elity přestávaly mít potřebu se takto vymezovat vůči ostatním, jako tomu bylo například v období baroka. Občanské smýšlení elit se projevovalo v interiérech, umění, ale třeba i v dobové módě. Z pohledu historie to byl klíčový moment. Tento směr byl však, právě kvůli své „jednoduchosti“ a tvarové čistotě, často neprávem charakterizován jako zchudlý empír, ale tak tomu ve skutečnosti nebylo. Biedermeier přinášel zcela novou estetiku, která byla na svou dobu velmi nadčasová. A navíc to vůbec nebyla levná záležitost, přestože vše vypadalo jednoduše a prostě. Zároveň je ale pravdou, že výroba zlevňovala díky zprůmyslnění a pokusům o její standardizaci.
Dá se tedy vnímat toto období i jako prapočátek průmyslového designu?
Bezpochyby zde můžeme najít kořeny moderního užitého umění a lze to snadno ukázat na zájmu designérů nejen z období moderny. Sériová výroba v době biedermeieru proměnila řadu oblastí uměleckého řemesla. Nasvědčuje tomu i práce vídeňského Josefa Danhausera, který začal vytvářet konkrétní typové modely nábytku. Dokonce k tomu měl už v té době katalog, a zákazník si tak mohl vybrat dle svého přání. Příkladem je i produkce slavného Michaela Thoneta, který standardizovanou výrobu nábytku dále zdokonalil.
Kterých oblastí a uměleckých žánrů se tento nový styl dotknul?
Snad všech, na které si vzpomenete. Byly to především oblasti užité tvorby, porcelán, nábytek, ale též malba či architektura. To vše probíhající výstava reflektuje.
Výstava je věnována zejména malbě. Čím se v období klasicismu a biedermeieru vyznačovala?
Z výstavy je patrné, že v první polovině 19. století se dostávají do obliby techniky, které rozvíjejí barevnost a světelné kvality zobrazení. To bylo silným impulzem pro rozkvět akvarelu, který si rychle získal popularitu. Nebyl jen přípravnou technikou, ale měl povahu dokončeného díla. Akvarel tak už v té době dokázal nahradit velký olejový obraz a z estetického hlediska dodal obrazům dosud nevídanou lehkost a vzdušnost.
Příkladem mohou být díla Rudolfa Alta. Byl to právě on, kdo do malby dokázal vnést světelnou atmosféru, která v mnohém předjímá impresionisty. Alt se později stal pro celou další generaci malířů ikonou vídeňské tvorby a byl dokonce zvolen čestným předsedou Vídeňské secese. Období biedermeieru také přineslo novou podobu krajinářské práce v plenéru, tedy práce pod otevřeným nebem. Charakteristická byla i změna formátu. Vedle monumentálních klasicistních pláten s antickými a mytologickými výjevy, znázorňujících takzvaně velké příběhy, se populárními stávají drobné olejové obrázky, zachycující často banální scénky, jakési minipříběhy z každodenního života.
Jaké náměty bychom z obrazů mohli vyčíst?
Vedle drobných žánrových obrázků a portrétů byla stále více oblíbená krajinomalba, ovšem s tím rozdílem, že zachycována byla reálná krajina, často do nejmenších detailů. Tyto výjevy už nebyly ideálně komponované, nepotřebovaly antické kulisy či stafáž jako dříve. Na výstavě je krásně patrné, jak přitažlivé byly tehdy pro malíře i zcela obyčejné pohledy z okolí Vídně. Malíři si v té době vybírali motivy, které je dříve ani nezajímaly. Nejčastějšími náměty obrazů, nejen krajinářských, tak byly motivy nenápadné a neokázalé.
Mohl byste přiblížit způsob, jakým probíhají přípravy takto rozsáhlé výstavy?
V tomto případě byla realizace výstavy dosti atypická, protože jsme byli nuceni zvládnout nejen přípravu obsáhlého katalogu, stavbu výstavy a samotnou instalaci, ale zároveň jsme mnohem více energie, než je tomu jindy, museli věnovat širším, často diplomatickým aspektům celé té akce. Takže jsme se museli mnohem více věnovat přípravě návštěvy zahraničních hostů a také zahraničních novinářů, kteří se tentokrát o výstavu v Praze živě zajímali, což nebývá tak častým jevem.
Jaké dojmy vy osobně očekáváte, že si návštěvník s sebou odnese z výstavy domů?
Z pohledu své profese doufám, že každý bude osloven tou výjimečnou kvalitou vídeňské krajinomalby či portrétní a žánrové tvorby. A zároveň doufám, že výstava přiblíží návštěvníkům rozdíl dvou vlivných uměleckých proudů raného 19. století. Vedle reprezentativního klasicismu přináší biedermeierská tvorba pocit jakéhosi zklidnění nebo zastavení, protože tento směr nepracuje s těmi velkými antickými a jinými příběhy, ale snaží se zaměřit na detaily, na jednotlivé dílčí epizodky, které nám ale mají dodat právě jisté zakotvení v době, kdy velké příběhy a sny selhávají.
Ostatně 20. století nám ukázalo, že řada těch velkých ideologií se neosvědčila a někdy se zkrátka člověk potřebuje chytit něčeho všedně banálního. Samozřejmě i biedermeier měl své fantazie a sny, ale vždy to má nějakou vazbu k tomu, co doopravdy prožíváme. V tom je třeba hledat poezii.
***
Do popředí se začala dostávat užitná funkce věcí. Občanské smýšlení elit se projevovalo v interiérech, umění, ale třeba i v dobové módě. Z pohledu historie to byl klíčový moment.
Biedermeier se snaží zaměřit na detaily, na jednotlivé dílčí epizodky, které nám ale mají dodat právě jisté zakotvení v době, kdy velké příběhy a sny selhávají.
