Klasicky vystavěné drama z dnešního Polska, okořeněné prvky gangsterky. Takový je film Křtiny polského režiséra Marcina Wrony, který porota festivalu Febiofest zvolila za vítěze sekce Soutěž nová Evropa a za držitele Grand Prix. Porotu tvořilo třiatřicet členů vybraných z tuzemské společnosti napříč demografickými kategoriemi, čestnou porotkyní byla Dagmar Havlová. S cenou je spojená finanční odměna 5000 eur pro režiséra filmu a dalších 5000 eur na uvedení filmu v tuzemské distribuci. V soutěži figuroval i zástupce domácí tvorby - celovečerní debut Václava Kadrnky Osmdesát dopisů.
Rozhodnutí poroty bylo dost jednoznačné. Jury ve svém verdiktu vyzdvihla styl a formu filmu, rostoucí napětí mezi dvojicí hlavních hrdinů, herecké výkony v obou hlavních rolích, tempo i akčnost snímku. „Film nedá divákovi ani na chvíli vydechnout a neobyčejně působí na jeho city,“ řekli porotci.
Křtiny začínají dvěma enigmatickými scénami, jejichž význam se osvětlí až hluboko uvnitř filmu: mladíka Janka kdosi zachrání před utopením a jiného mladého muže zase chytí na útěku mezi odstavenými vagony policie.
Tím druhým mužem je zřejmě Michal, za kterým Janek přijede do Varšavy rovnou z vojny. Michal má krásnou ženu, zdravého novorozeného syna a moderní byt - ale nic z toho si nemůže užít, protože je mu v patách jeho vlastní kriminální minulost, zosobněná mafiánem s přezdívkou Tlusťoch.
Wrona film rozehrává stylově: příběh má alespoň zpočátku thrillerovou sevřenost a je snímaný ruční kamerou, která vytváří autentický, dokumentaristický dojem. Indicie jsou dávkovány střídmě, děj traktují mezititulky se jmény dnů, přičemž divák od začátku ví, že v neděli se mají konat synovy křtiny - a že minimálně kvůli názvu filmu se na nich seběhne něco „navíc“.
Problémem snímku je, že nezná míru: postavy i jejich konání jsou od začátku přehnané. Janek se chová jako testosteronem nasáklý přerostlý kluk, Michal svou situaci nijak neřeší, jeho nebohá manželka propadá výkyvům nálad... Vrcholem excesů se pak stane brutální scéna popravy páru ve středním věku.
Nejpozději při ní diváka napadne, jak film skončí. Je natočený zručně, nabízí pozoruhodné herecké výkony (oba hlavní hrdinové projdou určitým vývojem) a samotná scéna titulní ceremonie jako přirozené vyústění předchozího děje funguje s dostatečnou pádností - ale jet Wrona jen na půl plynu, zasáhne diváky paradoxně citelněji.
Grand Prix režisér převzal z rukou Dagmar Havlové na včerejším slavnostním zakončení Febiofestu v pražském multiplexu CineStar Anděl. Závěrečným filmem pražské části se stala „pěší road movie“ Útěk ze Sibiře o skupince uprchlých trestanců, kteří za druhé světové války došli ze sibiřského gulagu až do Indie. Osobně ji uvedl její autor, americký režisér australského původu Peter Weir, jemuž přehlídka uspořádala retrospektivou a odměnila ho cenou Kristián za mimořádný přínos světové kinematografii.
Na letošním Febiofestu se odpromítalo 190 filmových titulů, návštěvnost překročila 67 000 diváků. Následující týden začnou regionální ozvěny festivalu, které se budou konat v Liberci, Hradci Králové, Pardubicích, Plzni, Českých Budějovicích, Brně, Olomouci a Ostravě.
***
Rozhovor s Peter Weirem čtěte v pondělním vydání
Křtiny začínají dvěma scénami, jejichž význam se osvětlí až uvnitř filmu: Janka kdosi zachrání před utopením a jiného mladíka zase chytí na útěku mezi vagony policie.
