Nedávno jsem potřeboval něco projednat s bratry Formanovými, Jenže jsem zjistil, že jsou až do července se svým představením Obludárium v Bretani, a tak nezbylo než vyrazit za nimi. Nejdřív jsem skřípal zuby, ale pak jsem si vzpomněl, vždyť já vlastně v Bretani kdysi byl...
Problém však nastal hned na začátku: v blízkosti jejich adresy nebylo možno sehnat žádný hotel. Leda že bych bydlel ve Formanovic kočovném přívěsu. Nakonec jsme sice ubytování našli, ale bylo až podezřele levné. Pětadvacet eur, včetně snídaně, to snad nestojí ani hostel v Praze. No, uvidíme...
Z letiště nás přivezli do městečka, kde se Formani chystali na představení. Místo náměstí tam mají obrovskou louku a uprostřed stálo jejich divadelní ležení. Byl to první den, kdy se po týdnu obvyklých bretaňských dešťů naplno rozzářilo slunce. Tak jsme si lehli na trávu, vytáhli notebooky a začali pracovat. Postupem dne už jsem ale začal trochu řešit to ubytování. Nakonec nás k „hotelu“ po chvíli bloudění místní zavezli. Bylo to klasické selské stavení jako z doby našich babiček. Naprosto mě uhranulo. Ta čistota a krása, všechno z kamene. Jedna část usedlosti byl upravený chlév, a tam jsme bydleli. Sice trošku spartánsky, oni totiž netopí, ale nakonec jsme si zvykli.
V sobotu ráno jsem se vzbudil, rozevřel okenice a viděl před sebou krajinu. Všechno jarně kvetlo a já jen zhluboka dýchal. Všechen shon se zdál hrozně daleko. Domácí nás pozvali na snídani do krásné zimní zahrady a pak jsme s Matějem Formanem vyrazili na výlet do Rennes, na proslulé trhy. Matěj zná už snad všechny trhovce. Procházel trhem a říkal mi, odkud který je, kdo dělá sýr na velké farmě, a kdo si ho cedí sám. Nakoupili jsme dárky a spoustu mořských plodů, všechno odvezli do formanovského ležení.
Na premiéru jejich Obludária se přijel z Rennes podívat ředitel bretaňského Národního divadla a radní z okolních měst. Po skončení se do divadelního stanu nanosily velké dubové stoly a začala hostina. Žádný catering, ale prostě to, co přinesli místní. Herci se tu promísili s diváky, politici s voliči. Někde zpovzdálí nás pozoroval náš domácí. Celý večer na nás čekal, aby nás ve dvě ráno odvezl domů.
Když jsem se vrátil do Prahy, cítil jsem se nabitý energií jako po dlouhé dovolené.
O autorovi| zaznamenala Judita Matyášová
