PRAHA „Tu hru jsem začal psát už v osmdesátých letech, dávno před tím, než jsem věděl, že nějakým prezidentem budu,“ řekl Václav Havel. „Ze dvou třetin byla v hrubé rukopisné verzi hotová, pak jsem ji odložil v domnění, že touto hrou nebudu mít co říci. Po konci prezidentské funkce jsem se začal k tomuto tématu vracet. Dopsal jsem text v Americe, v Česku jsem příliš roztěkán některými dalšími povinnostmi. Patřím k autorům, kteří na psaní potřebují soustředění a souvislý čas.“
Prosím nevylepšovat
Václav Havel neskrývá, že sedmnáct let posledních zkušeností mělo na konečnou verzi hry vliv. „Hrdinou je ten, kdo má vysokou funkci a opouští ji. Ta hra je o vladaři, který skončil svou vládu, není důležité, z jakého důvodu. Musí se stěhovat ze své vily a dvůr, co kolem sebe měl, se začíná drolit. Objevují se obvyklé archetypy - patolízal, zrádce... A volnými asociativními nitkami se děj propojuje s Králem Learem, hrou, kterou mám rád. On také přišel o moc a i jemu se začal hroutit svět. Znalci najdou analogie, ale jsou tam volně přítomny i asociace s Čechovovým Višňovým sadem. I v něm se musí rovněž ta podivná domácnost stěhovat, opustit domov... Člověk odcházející od moci - ani nevím, jak mě to v těch osmdesátých letech mohlo napadnout. Snad bezděky, proto, že mě inspirovali odcházející politici roku 1968, s nimiž jsem se dobře znal...“ Na otázku, zda autor musí čelit různým spekulacím o tom, kdo je kdo ve hře Odcházení, Havel přiznal, že si jich je vědom: „Jestli jsem to já, ten hlavní hrdina, je-li tu Václav Klaus, ty spekulace existují. Ale hra odezní a po čase, až ji budou hrát třeba na Islandu, každému bude jedno, kdo koho představuje, nebudou se tím zabývat.“ „Hry jsou, jak známo, určeny na hraní, nikoli na čtení,“ píše v předmluvě ke knižnímu vydání Odcházení Václav Havel. „Text hry je vlastně polotovar, dokonce někdy až nepřehledný a nesrozumitelný. Proto lidé, včetně dramaturgů, neradi hry čtou. O to víc si vážím toho, že moji poslední hru, dosud neinscenovanou, vydává Respekt jako první svazek své edice. Doufám, že toho nebude litovat.“ Václav Havel představil knižní verzi své hry Odcházení v předvečer odjezdu na několikatýdenní dovolenou. Na otázku LN, zda se nyní, opět v klidu, chystá pustit do hry nové, odpověděl: „Doufal jsem, ale vypadá to, že jiné literární povinnosti mi v tom zabrání. V současné době se chystá několik divadel Odcházení inscenovat. Režiséři si musí být vědomi toho, že Havlovy hry nepotřebují „vylepšovat“ různými vtipnými inscenačními nápady. Autor obvykle předjímá tyto jejich touhy a v poznámce varuje, aby tak nečinili. „Celá léta znovu a znovu to musím vysvětlovat a vždy znovu narážet na bariéru odporu,“ vzpomíná. Připouští také, že všechny jeho dosavadní hry byly dimenzovány na komorní prostor Divadla na Zábradlí, kde kdysi začínal. I o možnosti uvedení této nové hry nejprve jednal se svým mateřským divadlem. „Jednání nakonec nedopadla dobře, a to je dobře,“ říká. „Všelijaká ta mlčení a dlouhé příchody a odchody by tam nedopadly. Nakonec jsem dospěl k názoru, že tato hra se hodí na větší jeviště. Doufám, že ta příští už zase bude vhodná pro komorní scénu.“ V současné době je Havlova novinka přeložena do čtyř jazyků a kanadský publicista Paul Wilson dokončil autorizovaný anglický překlad. Premiéru chystá v Divadle na Vinohradech režisér David Radok. Podle autora má originální a jemu blízkou představu, jak hru inscenovat. „Mohla by tím získat další dimenze,“ míní Václav Havel. Knižní vydání hry Odcházení vyjde 19. 11. jako součást velké části nákladu časopisu Respekt, dále je bude možné objednat v internetovém portálu respekt.cz a později bude v prodeji i v knihkupecké knižní síti.
