Dnes o opt-outu, tedy české výjimce na pořádek a mravy Předminulý víkend jsem jel autem z Norska. Přes země jménem Švédsko, Dánsko a Německo dva tisíce kilometrů pěknou cestou. Přitom v tu chvíli jako by si člověk ani neuvědomoval, v čem ta pěknost spočívá. Dovtípí se až dodatečně na kilometrech posledních, u nás – nikde předtím nevidět ty naše líbezné všudypřítomné billboardy. Nikde! Už dlouho mi vrtá hlavou, jak je to s těmi celoevropskými předpisy. Něco tady prostě platí a basta fidli, nejnověji zákaz žárovek. A jiné věci, jako že ve jmenovaných zemích nesmějí být reklamy u hlavních tahů (a nejsou ani u vedlejších), ty si tu zavádět nebudeme?
Jsme země posedlá nápisy a cedulemi. A jsme jimi tak zblblí, že nám to dojde až s příjezdem z kulturnější civilizace. Okna, zdi, ploty, kandelábry i pole, všude něco pověšeno, přitlučeno, načmáráno, zaraženo, občas potrháno, vyvráceno. Hajvej číslo jedna jako tankodrom, ale hlavně že kolem stojí rozjeď to, neřeš to, vyhraj to. A speciální odrůdu tvoří samozřejmě ty předvolební. (Absurdno jak od Becketta, když vlastně žádné volby nebudou.)
Jeden mě závěrem cesty znejistěl, neboť jsem si ho neuměl přeložit, přitom ostatní hesla kalkulují spíš s podmíněnými reflexy. To, jak jedna strana nasadila taktiku, že na půl billboardu napíše dobro, které zařídí, na druhou zlo, které kuje konkurent. Jinak vše prostoduché, ale zde pod titulkem Bezohlednost a sobectví čtu, že hrozí Opt-out a privatizace důchodového systému. No toto, jaký opt-out? Tím mám být poděšen? V životě jsem to neslyšel! I zapátral jsem doma a zjistil, že opt-out je trvalá výjimka (třeba z práva Evropské unie pro členský stát, například nemít euro), a lekl jsem se, že bych to měl vědět. Jenže já překládám beletrii a tlumočím obchody s mucholapkami, tak co. My teda máme nejspíš opt-out na billboardy, abychom jimi mohli obveselovat kolemjedoucí a zdobit krajinu. Kdežto na žárovky asi opt-out nemáme.
To minulý víkend, když ještě bylo tak hezky, jsem si vyjel na kole do svého oblíbeného Podyjí a cestou u Znojma minul ceduli s telefonním číslem a nápisem Neue Mädchen. A protože cyklista má za jízdy spoustu času, přemýšlel jsem, že překlad tohoto sdělení se může měnit s četností průjezdu tím místem. Napoprvé asi naivně vyrozumíme, že v přilehlém zařízení mají skutečně nové holky. Když tudy jedeme časem znovu, začne nám nápis připadat podezřelý, neboť novost holek nemůže trvat dlouho. (Že by nápis záměrně vyjadřoval jejich trvalou fluktuaci a byl tedy víceméně stále pravdivý, se nechce věřit.) Kdo však ví, že cedule tam stojí léta, přeloží si ji nanejvýš jako Někde tady je bordel.
Další nápis mi pak padl do oka na rakouské straně pod názvem obce, stálo tam česky Vítáme vás, sousedé. A potom se vrátím k nám, šlapu k Hevlínu a co nevidím – na hrubém prkně namalováno Neues Mädchen. Ano, tentokrát Neues, čili nová holka. Jedna. Asi vyměněná za nějakou starou nebo co. Směle dál, návštěvníku, po dvaceti letech prvobytného kapitalismu vstupuješ už jen do malého bordýlku.
Tento víkend nepojedu nikam, naložím švestky. A časem si udělám z té příjemné trasy takovou pytláckou stezku. Vypálené je budu vozit do Norska (tam je o takové věci zájem, že byste se divili) a zpátky budu pašovat žárovky. Z té pěkné nečlenské země unie budou brzy žádaným suvenýrem.
***
Máme nejspíš opt-out na billboardy, abychom jimi mohli obveselovat kolemjedoucí a zdobit krajinu
O autorovi| Jan Mattuš, překladatel
