Ze slov po válce zakázané německé hymny z doby nacismu (v češtině znamenají Německo nade vše) ale úplně totální nadšení nečpělo. Neonacisté jako by byli zklamáni tím, že nemohli vyrazit na plánovaný manifestační pochod saskou metropolí, kterým si chtěli po svém připomenout 65. výročí bombardování Drážďan. Stopku jim vystavila blokáda několika tisíc levicových aktivistů, kteří, byť byli odděleni policií, zahradili všechny přístupové cesty k nádraží. Pravicoví radikálové tak museli zůstat na vyhrazeném prostoru, ve kterém mimo jiné vlály jejich černé vlajky. A v podvečer se nakonec museli rozejít.
Díky policii celý den v Drážďanech proběhl vcelku klidně, odehrálo se pouze několik menších potyček. Lehce zraněno bylo 27 lidí, 29 osob policisté zatkli. Nesouhlas s nacistickou demonstrací vyjadřovali i další obyvatelé Drážďan. Na druhé straně Labe, v centru Starého Města, 15 tisíc lidí vytvořilo lidský řetěz. Již předtím se na hřbitově Heidefriedhof konala vzpomínková akce na až 25 tisíc obětí události, kterou neonacisté přirovnávají k holokaustu.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
V sobotu přitom byly Drážďany na nohou od časného rána. Tisíce policistů se účastnily obřích manévrů. Ve vzduchu kroužily vrtulníky a často se objevovaly i transportéry. Přivstali si i přívrženci extremní levice, kteří se mimo jiné utábořili na Albertově náměstí, jen několik set metrů daleko od nádraží v Novém městě. I v dalších ulicích, kde je zadržovala policie, bylo dopoledne cítit napětí.
Na místě, které bylo na dohled od vlakové trati, levičáci na přijíždějící soupravu křičeli: „Pryč s nacisty.“ Hlasitě přitom pískali a ve velké zimě se posilňovali mimo jiné pivem. Někteří z nich se s policisty poprali ve chvíli, kdy se měli posunout o několik metrů zpět. „My vyznáváme mír a co vy?“ řvali přitom naštvaně. Mnozí levicoví aktivisté oblékli černé vojenské boty, podobnou obuv však měli často i neonacisté. Ti se v dopoledních hodinách postupně scházeli před nádražím, odkud za druhé světové války mířily transporty do koncentračních táborů. Kolem půl druhé, když demonstrace začala, se jednalo již o několikatisícový dav. Muži i žen, různého věku, většinou oblečení v černém, poslouchali řečnění z tribun. Na jednom z transparentů s poukazem na bombardování stálo: „Žádné zapomnění, žádné odpuštění.“ Na demonstraci vlály i prapory v barvách strany NPD, která má jako extrémně pravicová strana i vlastní frakci v zemském sněmu. „Pomáhá jim, že když zasedají v zemském sněmu, dostávají příslušné příspěvky z daní,“ řekla LN starostka Drážďan Helma Oroszová. Samotnou manifestaci přitom pořádala východoněmecká mládežnická organizace JLO (Junge Landsmannschaft Ostdeutschland). Akce se však zúčastnili i neonacisté z dalších zemí, například i z Česka. Postupem času ale bylo jasné, že „smuteční pochod“ se konat nebude. Nepomáhalo ani řvaní: „Uvolněte ulici!“ Přitom ještě v pátek se zdálo, že neonacisté pochodovat budou moci. Soud totiž za protiprávní označil zákaz pochodu, který předtím vydalo město. Nakonec se ale neonacisté museli večer rozejít. „Samotná manifestace byla vcelku klidná,“ naznačil na závěr novinářům jeden ze zástupců místní policie.
Na druhé straně řeky po celý den panovala opačná nálada, živý řetěz si pochvaloval i český ministr pro národnostní menšiny Michael Kocáb, který se do něj zapojil. „Občané jasně ukazují, že o své město bojují,“ dodala Oroszová. Hektický den v saské metropoli uzavřelo symbolicky ve 21.45 - v moment, kdy dopadly první bomby - zvonění zvonů v centru města.
