Expertní komise pod vedením uznávaného vojenského historika Rolfa-Dietera Müllera pracovala od roku 2004 a prozkoumala údajně všechny dostupné dokumenty vážící se ke zničení saské metropole ve dnech 13. až 15. února 1945. Její závěrečná zpráva potvrzuje předběžná zjištění prezentovaná na podzim 2008. Již tehdy němečtí historici konstatovali, že při náletech prokazatelně zahynulo 18.000 lidí a celkový počet mrtvých nepřesáhl 25.000.
Podle německých badatelů zahynuli při zkázonosných náletech vedle Němců příslušníci téměř 20 národností. Mezi oběťmi byli i lidé nasazení na nucené práce a váleční zajatci. Většina mrtvých byli dospělí mezi 18 a 70 roky a převažovaly mezi nimi ženy.
Vědci shromáždili přes 57.000 informací, které elektronicky zpracovali a přiřadili k 18.000 prokazatelně známým obětem. Zbývajících až 7000 je odhadovaný počet neidentifikovaných obětí. Členové komise vytvořili také první interaktivní mapy osudového bombardování Drážďan. To dodnes vyvolává mezi odborníky i Němci spory, zda bylo intenzivní bombardování úměrné vojenskému významu města, nebo zda se Drážďany staly obětí demonstrace síly či pomsty protihitlerovské koalice.
Mrtvých bylo 300 tisíc, tvrdí neonacisté
Drážďany se na seznamu cílů pro spojenecké bombardování ocitly kvůli tomu, že byly významným železničním uzlem a zároveň sídlem několika továren dodávajících materiál armádě. Britská a americká armáda se nálety na německá města snažila znemožnit přesun německých jednotek na východ, a usnadnit tak ruským silám jejich postup. Současně měly přimět hitlerovské Německo složit zbraně a ukončit tak nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva, který vypukl v roce 1939. Nejasnosti ohledně počtu obětí vyplývají z faktu, že mrtví byli pohřbíváni či hromadně spalováni s velkým spěchem a že ve městě bylo také neupřesněné množství uprchlíků. Kontroverzní britský historik David Irving píše v knize Zkáza Drážďan o 135.000 obětech, většina ostatních badatelů dosud uváděla čísla o zhruba 100.000 nižší.
Německá krajní pravice naopak mluví o 200.000 až 300.000 mrtvých. Výročí bombardování 13. února také využívá každý rok k demonstracím v Drážďanech proti "bombovému holokaustu" Němců. Demonstrací se v posledních letech účastní i spřátelené neonacistické skupiny z Česka, Polska a dalších zemí. Letos jim však odpůrci pravicového extremismu v pochodu městem zabránili. Tisíce obyvatel Drážďan tehdy vyjádřily nesouhlas s neonacistickými myšlenkami několikakilometrovým lidským řetězem v centru saské metropole - ČTĚTE VÍCE: Řetězec demonstrantů včetně Kocába zabránil pochodu krajní pravice
Vedle obětí na životech způsobilo bombardování také rozsáhlé hmotné škody a těžce poškodilo řadu architektonických památek "Florencie na Labi". V troskách skončila například proslulá Semperova opera, zámek Zwinger i barokní chrám Panny Marie, jehož torzo bylo po dlouhá léta symbolem zkázy města. Bylo zničeno 25.000 domů s 90.000 byty a záři požáru města bylo podle svědků vidět i v severozápadních Čechách. Nálety spojenců tehdy postihly i Prahu, nad kterou 14. února vyložily svůj náklad americké bombardéry, jež pravděpodobně ztratily orientaci.
