Přibližně kolem padesátky premiér nabízejí v listopadu česká profesionální divadla a sezona po bezbarvém začátku už jede na plné obrátky. K tomu je třeba připočíst asi deset festivalů, a tak to opravdu nevypadá, že by divadlo bylo v krizi. Listopad přinese i světové premiéry - v Divadle na Vinohradech chystají Adinu od Mileny Jelínkové, scenáristky Zapomenutého světla. Hra se zabývá osudy Adiny Mandlové, ale prvenství jí ve zpracování tématu nepatří: v kladenském divadle před dvěma lety uvedli Hvězdné nebe nad Barrandovem, kde se slavná diva a prvorepubliková společnost známých jmen proměnila v nechtěně zkarikované stádečko Milošem Havlem v županu počínaje, Hugo Haasem šňupajícím koks konče. Před čtenářem hereččiných memoárů sice díky jejímu postřehu a ironii vše vystupuje plasticky, ale stvořit z toho něco víc než melodram nebo román pro služky dá určitě pěknou fušku. Tak nezbývá než doufat, že divadelně nezkušené autorce na Vinohradech pomohli. Světovou premiéru bude mít i ostřílený Pavel Kohout, i když je též na stará kolena debutantem - lze-li to tak říci - v Národním divadle. Zprávy o hře i inscenaci jsou strohé, ale režisér jeho Malé hudby moci Michal Dočekal prohlásil, že za vhodný protějšek k této hře považuje Goethova Fausta. To je ovšem kalibr, nad nímž se dech úží. Že by? No však se to brzy dozvíme.
Vystoupení Cirque de Soleil bylo podezřelé už od počátku, když pořadatelé neodhadli, že Praha jeho tři představení nenaplní. Po přetahování o vrácené vstupné byl průšvih propagačně proměněn v plus - prý jediné exkluzivní představení v Praze. Bublina ale splaskla a ukázalo se, že místo poezie nového cirku se ukazuje monstr varieté. Přitom cirkus a divadlo se u nás namlouvají od nepaměti, máme tradici klauniád, pantomimy, pohybového divadla a Husa na provázku, Turba či Hybner jsou pojmy. Svět se od nich učil, a tak nemusíme vyvalovat oči nad lasery a kozelci ve vzduchu.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
