Do Česka je přilákal inzerát pracovní agentury. Ta je zaměstnala a zapůjčila do jednoho z mnoha výrobních podniků. Tam pracovali, dokud na firmy nedopadla recese.
„Práce byla dobrá, neměli jsme si na co stěžovat,“ hodnotí padesátník Mieczyslaw, vzděláním inženýr, své působení v kladenské firmě Celestica. Práci v sousední zemi se rozhodl hledat, když mu v Polsku odebrali invalidní důchod. Se svou volbou byl spokojen, ale pak najednou agentura neměla na platy. Dvouměsíční zpoždění výplaty znamenalo pro lidi bez úspor bezvýchodnou situaci.
„Neměli jsme ani korunu, ani na cestu zpátky. Tak jsme začali obcházet úřady s prosbou o pomoc. Všichni ale jen krčili rameny, že je jim líto,“ usmívá se nevěřícně Mieczyslaw. O tom, že mají jakožto občané EU právo na podporu v nezaměstnanosti, se taky nedozvěděli od českých úřadů, ale od známého. Než ji ale začali pobírat, uběhl měsíc a museli z něčeho žít. Jako by stát čekal, až se z menšího problému stane velký: „Nám snad nezbývá než něco ukrást, říkali jsme policii,“ svěřuje se druhý Polák, Leon.
Jedinou pomocí byla polévka zdarma v Červeném kříži. „Obvolal jsem všechny možné organizace v Kladně. Zareagoval jen Červený kříž, přestože i on bojuje s velkou finanční tísní, “ vysvětluje Jan Zajíc, pracovník kladenské pobočky Člověka v tísni, kam se utrápení Poláci nakonec obrátili.
Mieczyslaw a Leon teď doufají, že se krize přežene dřív, než přijdou o podporu v nezaměstnanosti. „Firma s námi byla spokojená a slíbila, že nás budou kontaktovat hned, jak se situace zlepší,“ říkají. Mieczyslaw ale nečeká jen na to, prohledává internet a shání novou práci. Jejich šance ji najít jsou daleko větší než u cizinců ze třetích zemí. Těm podle svědectví některých pracovních agentur nyní stát nevydává pracovní povolení, i když je někdo chce zaměstnat.
Mieczyslaw se také přihlásil na rekvalifikační kurz CNC operátora. Doufá, že si ho bude moci udělat co nejdřív. „Na úřadě práce mi řekli, že snad až v říjnu, to už ale nebudu mít peníze na živobytí, já bych chtěl nastoupit co nejdříve.“ Pracovníky na obsluhu CNC obráběcích strojů donedávna firmy zoufale sháněly. Nechce se věřit, že by teď už o ně nebyl žádný zájem.
„Ale na úřadech hodně věcí nevědí,“ udělal si názor Mieczyslaw. „Nevěděli ani, že mám právo na uznání vysokoškolského diplomu. Přesvědčil jsem je až s pomocí právničky z Člověka v tísni,“ říká. „Jsem tu rád, a pokud bude práce, chtěl bych tu zůstat. V Polsku je krize ještě horší. Ale mám-li být upřímný, někteří lidé na českých úřadech by si měli udělat kurz z pravidel Evropské unie - a taky kurz slušného chování.“
O autorovi| JITKA POLANSKÁ KRISTÝNA MIHOLOVÁ, autorky jsou koordinátorky programu Migrace společnosti Člověk v tísni
