Pátek 17. května 2024, svátek má Aneta
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Nápověda z Francie

Česko

Posměšky médií ukazují, co mohou Češi v čele EU čekat

KOMENTÁŘE LN

Můžeme se tvářit uraženě, můžeme mít pocit nespravedlnosti. Češi se snaží na své první - a dost možná i poslední -řízení Evropské unie co nejlépe připravit. A Francouzi, od nichž předsednictví přebíráme, české schopnosti už dopředu zpochybňují, a dokonce se jim vysmívají.

V příspěvcích francouzských médií ale lze nalézt i poselství, které zřejmě příští půlrok v mnohém předznamenává. Nejde ani tak o satirický pořad francouzské televize Canal+ Gumáci, kde je zesměšňování českých představitelů spíše prostředkem k parodování svérázného stylu prezidenta Sarkozyho. Jde především o to, koho si Francouzi - a nejen oni - s českým předsednictvím nejvíc spojují. Oblíbeným terčem není nikdo jiný než prezident Václav Klaus a bude jím i během českého předsednictví.

Přípravy řízení unie jsou věcí české vlády. A stejně tak to bude premiér Mirek Topolánek, a nikoliv prezident Klaus, kdo bude u většiny důležitých schůzek a rozhodnutí. Hlas z Hradu bývá ovšem provokativnější, a tudíž pro média vděčnější. Takže lze očekávat, že i s Václavem Klausem si bude zbytek Evropy české předsednictví spojovat. Může to být nepřesné, může to být nespravedlivé, ale bude to tak.

A samotné pochyby o českých schopnostech? Oficiálně samozřejmě nic takového nezaznívá a řada francouzských médií je jen v zajetí klišé. Přinejmenším některé noviny ale názory Elysejského paláce reflektují, takže je nelze mávnutím ruky odmítnout.

Francouzské řízení unie provázely zprávy o organizačních zmatcích, nikdo ale schopnosti Paříže nezpochybňoval. Pokud budou podobné potíže provázet i české předsednictví, bude to podáváno za důkaz, že Češi a jim podobné země prostě vést EU nemohou. Jinými slovy řečeno nepůjde ani o to, jak Češi předsednictví skutečně zvládnou, ale jaký mediální obraz to bude provázet. A na Hradě to dobře vědí.

Čtěte „Paříž se bojí...“ na str. 8

Autor: