Plány ministerstva zdravotnictví na redukci sítě nemocnic, jak je dnes popisujeme, působí jako dílo ve stavu zrodu, které mělo být rozběhnuté již dávno. Vlastně by z tlaku na ministerstvo mohlo vzejít i něco užitečného. Jenže má-li se redukce odehrát decentralizovaně a pomocí nepřímých nástrojů, jako jsou sazby zdravotních pojišťoven, potřebuje čas, aby se na všech místech našla přijatelná rovnováha. To je obtížné i za nejlepšího počasí, natož teď, když má ministerstvo proti sobě organizovanou akci zdravotnických odborů s velkým náskokem.
Ten náskok je nejen časový, ale i komunikační. Zatímco lékaři svou akci profesionálně prezentují už od května, ministr zatím nechává veřejnost v mlhách o tom, co se přesně po 1. březnu stane. Neškodilo by přijít i s nějakou dramatickou vyjednávací pozicí, která by se dala názorně postavit proti lékařským požadavkům. Dokázal-li ministr Kalousek přirazit stokorunu k dani z příjmu na povodně, proč nepřijít s návrhem daňové přirážky na platy lékařů? Každý by jistě rád viděl, kolik stojí jejich požadavek, aby se měli za každou cenu třikrát lépe než průměrný zaměstnanec.
