Latina a koptština jsou možná mrtvé jazyky, ale řadit k nim romštinu by nebylo zrovna vizionářské. Je sice pravda, že nepatří mezi nejoblíbenější dorozumívací prostředky, ale rodilí mluvčí jsou rozptýleni téměř po celém světě. Navíc na romská slova dnes nenarazíte jen při poslechu Kale, ale i populární perly české muziky Gipsy.cz, která hraje „romano hip hop style“ kombinující hip hop, rap, romskou tradiční hudbu i popové a R'n'B prvky.
Nakonec romština může klidně překvapit podobně, jako by jazyk, kterým je napsaný tento článek, překvapil německy mluvící obyvatelstvo během národního obrození. Romové se totiž dokážou o své kulturní dědictví starat minimálně stejně úzkostně a se stejným nadšením jako kdysi Češi o svoji řeč.
Dokazuje to i fakt, že si v jejich jazyce můžete přečíst informace v otevřené encyklopedii Wikipedia.
Odkud jsi, romštino?
Pro nezasvěceného člověka je celkem problémové romštinu zařadit do nějaké jazykové skupiny. Možná by nás to lákalo ji zařadit mezi románské jazyky, ale to bychom nepochodili. Romština v první řadě patří mezi jazyky indoevropské, takže je příbuzná s evropskými jazyky včetně češtiny. Konkrétně se ale jedná o novoindický jazyk a to už zavání exotickými dálkami.
Poté co se Romové v době mezi 9. a 11. stoletím rozhodli, že budou hledat štěstí mimo Indii, stal se z romštiny, do té doby jenom místní řeči, specifický jazyk. Ostatní indické dialekty se vyvíjely svou cestou a romština také.
Romové se usídlili v byzantské říši a po tuto dobu se jejich jazyk vyvíjel jednotně.
Po rozpadu Byzance se romské kmeny rozešly do různých částí světa. Bez možnosti komunikace mezi jednotlivými kmeny se jazyky začaly lišit.
Romové na svých cestách totiž navíc vstřebávají jazyky ostatních národů. Aby to s romštinou nebylo už vůbec jednoduché, osud některých dialektů je natolik pestrý, že se ani nekryje se zemí, kde jej Romové používají. Jako hlavní dvojice skupin dialektů se uvádí vlašský a nevlašský dialekt. Jazykovědcům ale takovéto dělení zdaleka nestačí.
Právě romské jazyky používané v Česku a na Slovensku patří do odlišných dialektních skupin. Nejrozšířenější dialekt nazývaný většinou ne příliš správným názvem „slovenská romština“ patří do nevlašské větve, konkrétně do severocentrálních dialektů. Nejpříbuznější je mu takzvaná „maďarská romština“ patřící do jihocentrální skupiny. Naproti tomu lovárština, kterou nejčastěji mluví Romové u nás a je známá i jako „olaština“, je dialekt severovlašský z vlašské skupiny. Tedy z úplně jiné větve.
I když to vypadá, že romština je umělý pojem, za který se schovává spousta různých jazyků, Romové se s trochou snahy mezi sebou dokážou domluvit. Potřebují k tomu jen dobrou vůli a chuť komunikovat. Zejména u vzdálenějších nářečí je dobré přizpůsobení konverzačnímu partnerovi, například když Rom z Albánie hovoří s českým Romem, vypustí přejímky z albánštiny a češtiny a snaží se pojem vyjádřit romsky nebo mezinárodním slovem.
Že se ale Romové nepřesností nebojí a klidně si spolu popovídají dialekt nedialekt, krásně ilustruje sjezd Mezinárodní romské unie. Ten proběhl v Praze v roce 2000 a mluvilo se samozřejmě jedině romsky. Každý z delegátů mluvil hezky „po svém“. Prý docházelo k nedorozuměním nebo jen částečnému pochopení, ale vše se prodiskutovalo a vyřešilo. Je třeba ale také přiznat, že tam nehovořili mluvčí nejspecifičtějších dialektů, jako je například finská romština.
PhDr. Jan Červenka, Ph. D. vede seminář romistiky na FF UK
***
Moudrá slova starých Romů
So Rom ta lavutaris.
Co Rom, to muzikant.
Nane love, nane paťiv.
Bez peněz není úcty.
Tu le Devles na dikhes, aľe jov tut dikhel.
Ty Boha nevidíš, ale on tě vidí. Marel o Del marel, kas korkoro kamel.
Pán Bůh trestá, koho chce.
Sako peskere dromeha.
Každý svou cestou.
Na paľiker vaš o chaben, paľiker vaš i lačho lav.
Neděkuj za jídlo, ale poděkuj za dobré slovo.
Paťiv des, paťiv chudes.
Vzdáš úctu, dostane se ti úcty. Nane čhave, nane bacht.
Nejsou děti, není štěstí.
Bacht the balvaj pheňa hin.
Štěstí a vítr jsou bratři.
Lačhi giľi žužarel o jilo.
Dobrá píseň očistí srdce.
Te merel dad, rovel voďi, te merel daj, rovel o jilo.
Zemře-li otec, pláče duše, zemřeli matka, pláče srdce.
Ma rov, te merel phuro, bo peskero maro imar chaľa.
Neplač, zemře-li starý - svůj chleba už dojedl.
Lačhi giľi, so pes rovel opre.
Dobrá je písnička, při které se může člověk vyplakat.
So hin čačo: kamiben, bokh.
Co je skutečné: láska a hlad.
Andre bokh bisteres paťiv.
Z hladu zapomeneš na čest.
Nane ajso ďives, so pal leste n’avel rat, nane ajsi rat, so pal late n’avel ďives.
Není dne, po kterém by nepřišla noc, není noci, po které by nepřišel den.
Ma siďar - ďivesa hin buter sar klobasi.
Nepospíchej, dnů je víc než klobás. Phares hin te merel, te dživel mek phareder.
Umírat je těžké a žít ještě težší. Khul na garuveha - šaj les učhares the kaľa staďaha.
Hovno neschováš, i když ho přikryješ cylindrem.
Moudrá slova starých Romů. Apeiron, Praha, 1991.
Výňatek z textu písně skupiny Gipsy.cz
MIRA DAJE Man hin phučiben mira daje.. Sal miri lačhi phurani daj Man hin phučiben, zašunďom Kaj agorisaľel miro drom?
Joj mamo, soske me uľiľom? kamav te džanel čačipnas Dukhado čačipnas Mira Daje...
Překlad (Helena Sadílková) Mám otázku, mami, jsi moje hodná stará maminka, mám otázku, zaslechl jsem, kde začíná moje cesta?
Ach mami, proč jsem se narodil? Chci znát pravdu, bolavou pravdu, mami moje
Základy romské konverzace
Běžný pozdrav:
(Mi del o Del) lačho ďives!
(Ať dá Bůh) dobrý den!
The tumenge! / The tuke!
I vám! / I tobě!
Nejčastější obraty:
Na sal bokhalo/ľi?
(doslova Nejsi hladový/á?)
Nemáš hlad?
Na, čalo/čaľi som.
(doslova Ne, sytý/sytá jsem.)
Ne, nemám.
Kaj džas? Kaj džan?
Kam jdeš? Kam jdete?
Av(en) andre! Beš(en) tele!
Pojď(te) dále! Posaď(te) se!
Sar san?
Jak se máte?
Sar sal?
Jak se máš?
Mištes
Dobře
Namištes
špatně
th’avka th’avka
jakž takž
The tu?
A ty?
Džanes
Umíš
Džanen romanes?
Umíte romsky?
Sar tut vičines?
Jak se jmenuješ?
Me man vičinav Terka.
Jmenuju se Terka.
Khatar sal?
Odkud jsi?
Hin tut rom(ňi), čhave?
Máš ženu/manžela a děti?
Dža(n) Devleha!
Nashledanou. (doslova Jdi(jděte) s Bohem!)
Ačh(en) Devleha!
Nashledanou (Zůstaň(te) s Bohem!).
But bacht, sasťipen!
Hodně štěstí, zdraví.
Phundrado drom!
Šťastnou (doslova
otevřenou) cestu.
Romská slova,
která převzala
nespisovná
čeština
čór - zkušený zloděj,
dnes se více používá
čórka - krádež
benga - policisté
(benga v plechu =
policisté v autě)
bok - hlad
buzně - ňadra, prsa
cirach - střevíc
čaje - děvče
čúro - nůž
kérka - tetování
kulový - lejno, hovno
love - peníze
máčo - hlupák, trouba
mulasit - strašit
mangelit - žebrat
Romani project http://www.llc.manchester.ac.uk/ Research/Projects/romani/ Informace o romštině (historie, struktura, výzkum), interaktivní mapa dialektů
Romlex http://romani.uni-graz.at/romlex/ Lexikální databáze - on-line překladový slovník
Romština a kontakt s jinými jazyky
Romština je od chvíle, kdy opustila indický kontinent, jazykem v permanentním kontaktu s jinými jazyky, přičemž v žádném teritoriu nebyla a není jazykem majoritním. Nutný kontakt s obyvateli daného regionu musel již v raných dobách vést k potřebě vícejazyčnosti. I dnes je zřejmé, že kromě dětí v raném věku romština nemá monolingvní mluvčí. Různě dlouhé a různě intenzivní kontakty romštiny s jinými jazyky a dialekty na cestě z Indie do Evropy zanechaly v tomto jazyce různě patrné stopy. Pro „slovenskou“ romštinu (tedy severocentrální dialekt) můžeme napočítat celkem devět lexikálních vrstev (chronologicky od nejstarší: indická, perská, arménská, řecká, bulharská, srbská, maďarská, slovenská a česká), pro lovárštinu ještě o jednu (rumunskou) vrstvu víc.
Romština a objevení původu Romů
Romština samotná je proto jedním z důležitých vodítek při bádání o romské historii, respektive cestě Romů z Indie do oblasti, ve které se daná romská skupina aktuálně nachází. Díky romštině byl také objeven i samotný indický původ Romů. Došlo k tomu takto: v polovině 18. stol. se jistý maďarský student teologie Stefan Vali na univerzitě v Leydenu setkal se třemi indickými studenty, jejichž řeč ho zaujala a napadlo jej udělat si seznam asi tisíce slov, které nechal přeložit i Romy v Komárně, kde později pobýval. Ti mu „bez námahy pověděli jejich význam“. Tuto historku zaznamenal ve své studii O dnešním stavu, zvláštních mravech a způsobu života, jako i o ostatních vlastnostech a poměrech Cikánů v Uhersku (v letech 1775 a 1776 vycházela na pokračování v časopise Kaiserlich Königlich allergnädigst privilegierte Anzeigen aus sämtlichen kaiserl. Königl. Erbländern ) slovenský vzdělanec Augustini ab Hortis. Ab Hortisovou prací se nechali inspirovat další evropští jazykovědci (Rüdiger, Grellmann), kteří příbuznost romštiny s indickými jazyky záhy potvrdili a postupně se pak podařilo vyvrátit do té doby rozšířenou tezi o egyptském původu Romů.
O autorovi| PETR ŠVIHEL, JAN ČERVENKA, Připravila Mgr. Helena Sadílková, vyučující semináře romistiky, FF UK
